POPIS:
Listoví sukulenti bylinného charakteru, mnohem řidčeji polokeříky (např. Phedimus hybridus) nebo rostliny s nepravidelně zdužnatělými kmínky (pachykaulomy), např. v rodu Tylecodon. Převažují rostliny vytrvalé, daleko méně je jednoletek (např. Tillaea aquatica) nebo víceletých monokarpických rostlin, které často tvoří kompaktní listové růžice (např. Sempervivum). Druhy rodu Rhodiola tvoří dužnatý kaudex, některé druhy rodu Hylotelephium hlízovitě ztloustlé kořeny, podzemní hlízky najdeme i u některých mediteránních „pravých“ rozchodníků (Sedum tuberiferum).
Listy jsou nejčastěji střídavé, řidčeji jsou vstřícné (Crassula) nebo dokonce v přeslenech (Sedum monregalense), někdy je stonek zkrácený a listy jsou uspořádány růžicovitě: růžice může být téměř kulovitá (např. Sempervivum arachnoideum) nebo naopak zcela zploštělá (Aeonium tabuliforme). Listy mohou být bifaciální (např. Rhodiola rosea nebo druhy rodu Hylotelephium), nebo monofaciální, válcovité (např. Sedum sexangulare), vejcovité (Sedum acre) nebo zaobleně zploštělé (Sedum atratum); atypickou zvláštností jsou štítovité listy v rodu Umbilicus. Palisty chybějí.
Květy jsou nejčastěji oboupohlavné, jednopohlavné květy spojené s dvoudomostí jsou známy u druhu Rhodiola rosea. Většinou se vytváří květenství stavěné podle vrcholičnatého plánu, např. vidlan vijanů (Sedum sexangulare) nebo vrcholičnatá lata (Petrosedum reflexum), řidčeji tvoří květy květenství (zdánlivě?) hroznovité, např. Sedum villosum.
Květy mají uspořádání v kruzích, jsou pravidelné, převážně pětičetné, méně často čtyřčetné (Crassula), řidčeji šestičetné (Jovibarba) nebo vícečetné; u druhů rodu Sempervivum mohou být až 20četné. Květní obaly jsou rozlišené na kalich a korunu; kalich je víceméně volný, koruna je většinou volná (Sedum, Sempervivum, Crassula), méně často srostlá (Kalanchoe, Cotyledon), velmi vzácně může i chybět, např. v samičích květech druhu Rhodiola rosea. Tyčinky tvoří nejčastěji 2 kruhy, méně často kruh jediný (např. Sedum rubens); pokud jsou kruhy 2, objevuje se neobvyklé obdiplostemonické uspořádání (vnější kruh tyčinek leží proti korunním lístkům), u typů se srostlou korunou mohou být báze nitek tyčinek přirostlé ke korunní trubce; mezi tyčinkami a plodolisty bývají přítomna šupinovitá nektária. Gyneceum je tvořeno volnými, nesrostlými plodolisty v počtu květních částí; někdy jsou plodolisty na bázi krátce stopkaté (Hylotelephium), jindy je na bázi zčásti pomořené do květního lůžka (např. v rodu Sempervivum). Vajíček se zakládá většinou velký počet, zcela výjimečně je vajíček málo, jen 1–3 (např. Sedum aetnense).
Plody jsou měchýřky, blanité (např. Sedum album) nebo dřevnaté (Phedimus spurius), otevírají se podélným švem a kolem něj se někdy tvoří výrazné lištovité „pysky“, např. u Sedum acre. Semena jsou velmi drobná, s olejovým endospermem.
Z obsahových látek jsou občas přítomny alkaloidy (např. u Sedum acre), zásobním cukrem bývá sedoheptulóza. Typická je tzv. CAM fotosyntéza: průduchy se otevírají pouze v noci a tehdy dochází k vázání oxidu uhličitého do kyseliny jablečné, z níž se v průběhu dne opět uvolní, aby mohl proběhnout standardní Calvinův cyklus (C3 fotosynéza).
ROZŠÍŘENÍ:
Do čeledi se zahrnuje asi 35 rodů a 1400 druhů, areál čeledi má víceméně kosmopolitní charakter s těžištěm v suchých subtropech a v temperátních oblastech. Existuje několik center diverzity s odlišnými druhovými skupinami. V Evropě včetně Středozemí a Makaronésie jsou zastoupeny hlavně druhy z širšího kruhu rodu Sedum a prakticky výlučně zde rostou netřesky (Sempervivum) a jejich příbuzní a druhy rodu Umbilicus, v Makaronésii pak zejména druhy rodů Aeonium, Monanthes a Aichryson. Ve východní Asii roste řada druhů z okruhu rodu Sedum, také vývojové centrum rodů Hylotelephium a Rhodiola je zřejmě v tamních horských oblastech. V Severní Americe se kromě „pravých“ rozchodníků vyskytuje skupina rodů kolem rodu Echeveria. Pro jihoafrické centrum diverzity je typický rod Crassula, v suchých částech východní Afriky a na Madagaskaru pak především druhy rodů Cotyledon a Kalanchoe. Velmi málo je čeleď zastoupena v Jižní Americe, v jihovýchodní Asii, v Austrálii a Oceánii.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aeonium
Aichryson
Chiastophyllum
Cotyledon
Crassula
Dudleya
Echeveria
Greenovia
Hylotelephium
Hypagophytum
Jovibarba
Kalanchoe
Monanthes
Orostachys
Petrosedum
Phedimus
Prometheum
Pseudorosularia
Rhodiola
Rosularia
Sedum
Sempervivum
Tillaea
Tylecodon
Umbilicus
EKOLOGIE:
Sukulentní vzhled předurčuje vazbu většiny druhů na suchá stanoviště s nezapojenou vegetací, pro niž je hlavním stresorem nedostatek vody. Mohou to být mělké půdy skalních terásek a štěrbin, ale i písčiny. Mnoho druhů roste v oblastech s vysokým srážkovým propadem ve vegetačním období (s mediteránním typem klimatu). Jsou mezi nimi specialisti na substráty, např. Sedum album je dobrým indikátorem minerálně bohatších hornin, na kyselých roste např. Petrosedum reflexum. Některé druhy rostou výhradně v horách (např. Sedum atratum), jiné kromě hor i v Arktidě (např. Rhodiola rosea nebo Sedum annuum). Jen málo druhů je víceméně lesních (např. Hylotelephium argutum). Výjimečné jsou druhy rostoucí na vlhkých stanovištích, např. na rašelinných loukách (Sedum villosum) nebo dokonce na obnažených dnech nebo přímo ve vodě (Tillaea aquatica). Květy jsou opylovány převážně hmyzem. Zvláštností jsou rozmnožovací pupeny na okraji listů některých druhů rodu Kalanchoe: jejich prorůstáním vznikají vegetativní cestou mladé rostliny, které snadno zakořeňují.
PŘÍBUZNOST:
Čeleď je jednoznačně morfologicky vymezena (isomerické cyklické květy s volnými plodolisty) a nejsou spory ohledně jejího ohraničení vůči čeledím příbuzným, k nimž patří např. lomikamenovité (Saxifragaceae). Daleko větším problémem je vnitřní členění spojené s vymezením rodů; v tomto směru se dosud stále badatelé neshodují. Ukazuje se, že např. druhy, které byly donedávna řazeny do rodu Sedum (včetně Hylotelephium), možná patří ke 4–5 podčeledím. Výzkum dosud není ukončen.
VYUŽITÍ:
Mnoho druhů tlusticovitých patří k nenáročným, pěstitelsky oblíbeným skalničkám a trvalkám, druhy z teplejších oblastí jsou pěstovány v květináčích v bytových podmínkách (u nás zejména některé druhy rodu Crassula a Kalanchoe). Specializovaní pěstitelé pěstují i rozsáhlé sbírky těchto rostlin. Od nepaměti se netřesky (Sempervivum) vysazovaly na střechy domů, snad k tomu byly magické důvody. Specifický význam měla rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), ve středověku ve středoevropských horách téměř podlehla intenzivnímu sběru; na Sibiři a ve východní části areálu dosud patří k oblíbeným posilujícím a takřka všeléčícím drogám.
