Christian Ferdinand Friedrich Hochstetter se narodil dne 16. února 1787 ve Stuttgartu, zemřel 20. února 1860 ve württemberském Reutlingenu. Byl to německý evangelický duchovní, botanik, ředitel přírodovědné společnosti Unio Itineraria.
Jeho otec Johann Heinrich Hochstetter byl právník, samotný Christian navštěvoval v rodném městě gymnazium, pak evangelický teologický seminář v Tübingenu. Později působil jako učitel v soukromých službách.
Pro nás je jistě zajímavé, že od roku 1817 byl pastorem a školním inspektorem evangelické obce v Brně. Zcela jistě na Moravě botanizoval, připravil několik centurií exsikátové sbírky Gewächse des Brünner Kreises a pravděpodobně založil i vlastní herbář květeny Brněnska. Některé herbářové položky po jeho odchodu z Moravy v roce 1824 zůstaly v Brně, jeho údaje o výskytu rostlin byly následně využity v první knižní Květeně Moravy a rakouského Slezska, kterou vydali v Brně v roce 1835 Rudolph Rohrer a August Mayer. Takto nepřímo Hochstetter přispěl do nově vytvořené Květeny mnoha záznamy o rostlinách z Brněnska, Pavlovských kopců, od Měnínského jezera, Čejče i Hodonína, řada jeho údajů se vztahuje dokonce k části Hrubého Jeseníku. V posledně jmenované oblasti působil společně s botanicky nadšeným rytmistrem Maxem Friedrichem von Uechtritz (1785–1851), otcem známého slezského botanika Rudolfa von Uechtritz. Nejspíš tak trochu na rozloučenou s Moravou uveřejnil ještě v roce 1825 v řezenském časopise Flora oder Botanische Zeitung pojednání s názvem Uebersicht des Merkwürdigsten aus Mährens Flora, ve kterém čtenáře seznamuje s květenou některých částí Moravy. Najdeme tu vyjmenovány některé zajímavější rostliny moravského jihu, ale i Jeseníků a Karpat.
V roce 1824 tedy Hochstetter z Brna odešel do württemberského Esslingenu, kde se stal profesorem na místním učitelském ústavu, od roku 1829 byl esslingenským pastorem. Společně s esslingenským lékařem Ernstem Gottliebem von Steudel (1783–1856) sehrál velmi důležitou roli ve floristickém bádání jako ředitel společnosti Unio Itineraria (Württembergischer naturhistorischer Reiseverein), která organizovala sběr herbářových exemplářů rostlin a zajišťovala jejich distribuci do herbářů v mezinárodním měřítku.
Podobnou instituci založil v Praze Filip M. Opiz už v roce 1818, byl to jeho dodnes známý Pflanzentausch-Anstalt. Ten také sloužil k výměně herbářových položek mezi jednotlivými floristy, nicméně neměl až tak široký geografický záběr. Nápadu se chopil i další pražský botanik Franz W. Sieber, který však měl zájem především o herbářové položky zámořské – za ty byli ochotni evropští sběratelé zaplatit mnohem více, mohly se mezi nimi častěji objevovat i rostliny do té doby zcela neznámé. Tyto velmi ambiciózní snahy však troskotaly nejspíš na samotné Sieberově povaze, potažmo neschopnosti získat pro výpravy dostatek finančního zajištění. Navíc často posílal do světa naprosté mladíky, kteří byli sice fyzicky zdatní, ale jinak v nástrahách exotických zemí nezkušení – nejeden z nich tu našel svou předčasnou smrt. Sieber sám nakonec tento tlak evidentně neunesl, závěr života prožil v psychiatrické léčebně.
Esslingenské sdružení, které fungovalo v letech 1825–45, bylo o poznání úspěšnější. Vysílalo do světa botaniky (v menší míře i mineralogy a zoology), aby shromažďovali rostlinný materiál (herbářové položky rostlin nebo semena), přičemž zisk zajišťující fungování společnosti byl dosahován především prodejem pořízených sbírek. Všechny druhy určoval Hochstetter, Steudel nebo další botanikové, nezřídka se mezi nimi objevovaly i druhy zcela nové. Pro poznání květeny některých oblastí světa byla činnost této společnosti zásadní (např. pro Etiopii).
Hned v roce 1825 byl na sběr rostlin do nedalekých Tyrol vyslán lékárník Franz Fleischer, přivezl odtud údajně 15 tisíc položek, následovaly cesty do Norska, Pyrenejí i na Kavkaz. V roce 1839 odjel sbírat pro společnost rostliny do Portugalska také Friedrich M. J. Welwitsch. Avšak ve službách této společnosti vycestoval ve třicátých letech 19. století hned dvakrát dokonce až do severní a východní Afriky i Georg H. W. Schimper, v jižní Africe pro ni ve stejné době sbíral dánský cestovatel Christian F. Ecklon (společně s Carlem Zeyherem).
Rostliny sbíral samozřejmě i sám Hochstetter, jeho oblastí byla především střední Evropa, ale v roce 1838 byl též na výpravě v Portugalsku, na Madeiře a Azorských ostrovech.
Z Hochstetterova literárního díla zaujme společně se Steudelem vytvořený soupis Enumeratio plantarum Germaniae Helvetiaeque indigenarum (1826). V roce 1831 sepsal knihu Populäre Botanik, oder faßliche Anleitung zur Kenntniß der Gewächse, v roce 1854 přepracoval populární školní Schubertovu publikaci s názvem Naturgeschichte des Pflanzenreichs in Bildern.
V botanických citacích se používá pro jeho jméno zkratka HOCHST., v databázi IPNI je uveden v 1986 záznamech. Na jeho počest pojmenoval Augustin Pyramus de Candolle v roce 1838 rod Hochstetteria (Asteraceae, dnes neakceptováno, přeřazeno k rodu Dicoma).
Dodnes jsou akceptovány mnohé jím popsané druhy, patří k nim například Agrocharis melanantha, Boswellia papyrifera, Combretum kraussii, Craterostigma pumilum, Epilobium fleischeri, Holcus rigidus, Kniphofia foliosa, Kniphofia isoetifolia, Osyris lanceolata, Stachys natalensis, Steganotaenia araliacea, Swertia abyssinica, Terminalia schimperiana, Xylotheca kraussiana aj.
Řada druhů rostlin byla po něm pojmenována, např. Barleria hochstetteri a četné další.