Pro tentokrát si dovolím začít osobní vzpomínkou. Za dob panování jedné strany a vlády se komunistům přihodila taková trapná lapálie a sice soudruzi nebyli dostatečně bdělí a nechali si zamrznout zásoby uhlí. Byly vyhlášeny uhelné prázdniny, nechodilo se do školy, držely se černé hodinky, neboť elektrický proud se pouštěl jen někdy a několik dnů bylo vysílání televize ochuzeno o večerníček. Přesně do té doby, než začali kreslené pohádky pro české děti vysílat v západoněmecké televizi, jež se pohodlně dala sledovat i v takové Plzni. Dospělí jistě úpěli pod komunistickým jhem, já však na tyto dny vzpomínám rád a s obdivem, neboť otec místo večerníčku vytáhl starý diaprojektor (jestlipak, milé děti, víte, co je to takový diaprojektor?) a promítal na prostěradlo pohádky z diapozitivů, kde každý z obrázků byl doprovázen patřičným textem, jenž otec předčítal. Kouzlo těchto čtených pohádek doprovázených půvabně barevnými obrázky – vždyť televizi jsme tehdy měli černobílou, kde červené trenýrky vypadaly jako černé – nevyprchalo dodnes a vlastně nikdy nebylo překonáno. Jedna z pohádek se jmenovala Zvířátka a Petrovští a byla to ta na pásku, nikoli ta v ruličce. Kdoví proč mi zvláště utkvěla v paměti. Tato známá bajka snad původem z Brém stojí pravděpodobně za pojmenováním pseudokrasové jeskyně na severním okraji Plzně (katastrální území Bolevec), zvané Petrovská díra, neboť nejednou sloužila coby úkryt pro různé poberty. A právě tato díra je známou geologickou pamětihodností přírodní rezervace Petrovka, vyhlášené v roce 1988 na 30 ha.
Předmětem ochrany jsou mokřady v údolí Boleveckého potoka, příkré svahy s borem a zajímavé geomorfologické útvary, k nimž patří mimo už zmíněné díry především zdejší okrouhlík. Nás však zajímají především rostliny, ty nejcennější jsou vázány na mokřady, ať už jde o louku zvanou podle pramene Petrovská nebo o podmáčené olšiny s přetrvávajícím výskytem kapradě hřebenité (Dryopteris cristata). Louka se na jaře zbarvuje do fialova desítkami prstnatců májových (Dactylorhiza majalis), z nichž některé vykvétají dokonce v bílé barvě.
Dalším zajímavým druhem je žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), ale i jinak je louka bohatá, roste zde například pryskyřník prudký (Ranunculus acris), blatouch bahenní (Caltha palustris), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kohoutek luční (Silene flos-cuculi), ocún jesenní (Colchicum autumnale), hrachor luční (Lathyrus pratensis), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), sítina sivá (Juncus inflexus), rákos obecný (Phragmites australis), pcháč bahenní (Cirsium palustre), popenec obecný (Glechoma hederacea), zvonek rozkladitý (Campanula patula), rožec obecný (Cerastium holosteoides subsp. triviale), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), psárka luční (Alopecurus pratensis), řeřišnice hořká i řeřišnice luční (Cardamine amara, C. pratensis), ptačinec mokřadní (Stellaria alsine).
V olšinách roste mimo již zmíněnou vzácnou kapraď také ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), škarda bahenní (Crepis paludosa), smldník bahenní (Peucedanum palustre), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), karbinec evropský (Lycopus europaeus), sasanka hajní (Anemone nemorosa), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia).
V zadní části pak na jaře vykvétá několik pěkných skupinek bledulí jarních (Leucojum vernum), ač působí zcela přirozeným dojmem, jsou považovány za zplanělé. Stejně tak výskyt árónu plamatého (Arum maculatum) nebo orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris) se jeví jako spíše nepůvodní. Pablen kraňský (Scopolia carniolica), vyskytující se poblíž bledulí, je nepůvodní zcela určitě. Na břehu rybníka Strženka roste ostřice latnatá (Carex paniculata).
V sušších, borových lesích lze nalézt např. konvalinku vonnou (Convallaria majalis), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), borůvku (Vaccinium myrtillus), biku bělavou (Luzula luzuloides), kopytník evropský (Asarum europaeum). Nápadný je též kakost hnědočervený (Geranium phaeum). Přinejmenším část borů je považována za původní, neboť se zde vyskytuje pomístní odrůda sosny (Pinus sylvestris) zvaná bolevecká. Jako zajímavost můžeme uvést výsadbu vachty třílisté (Menyanthes trifoliata) a plavínu štítnatého (Nymphoides peltata), jež se v okolí Plzně vyskytovaly přirozeně, v bývalém ledovacím rybníčku u hasičského cvičiště.
Fotografováno ve dnech 26. 3. a 26. 5. 2017.