Syn.: Cymbalariella baborensis (Batt.) Nappi, Cymbalariella huetiana (Boiss.) Nappi, Cymbalariella reticulata Nappi, Lobaria orientalis (Jacq.) Haw., Lobaria reticulata Haw., Saxifraga baborensis Batt., Saxifraga hederacea M. Bieb., Saxifraga huetiana Boiss., Saxifraga huettii Vilm.-Audrieux, Saxifraga orientalis Jacq., Saxifraga reticulata Willd. ex Sternb., Tulorima cymbalaria Raf.
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Centrum areálu druhu leží na Kavkaze, zasahuje i do íránského a tureckého Kurdistánu, izolované arely se nacházejí i ve Východní Karpatech a v severoafrickém Atlasu. Většina evropských záznamů se nicméně vztahuje k zavlečeným rostlinám nebo k záměnám s podobnou balkánskou Saxifraga sibthorpii.
Ekologie: Roste při hranici lesa a v subalpínském stupni na mokrých skalách a sutích (obvykle vápencových), na kamenitých březích horských potoků, v nadmořských výškách mezi 1400 a 2600 m (místy je však splavována do podhůří). Roste v asociacích jedlobučin svazu Piceion orientalis (třída Pino-Piceetea), zplanělá bývá nejčastěji zaznamenávána v nitrofilní vegetaci zdí ve svazu Cymbalario-Asplenion (Asplenietea trichomanis). Spíše therofyt, kvete od jara do podzimu, často v několika souběžných generacích v průběhu roku.
Popis: Drobné krátkověké byliny, za květu obvykle do 10 cm vysoké (kvetou často rostliny s několika listy, stěží přes centimetr vysoké, a rychle pak přirůstají za stálého větvení a kvetení až k hranici únosnosti, kdy rostliny vyčerpané zráním stovek plodů zvolna zanikají). Stonky jsou křehké a vodnaté, listy mají hyalinní řapíky a poněkud masité, zřídka více než centimetr široké, lysé nebo vespod spoře žláznaté, okrouhle ledvinité čepele s třemi nebo více zubatě zahrocenými anebo téměř oblými laloky. Drobné pětičetné květy mají miskovitě rozevřené kalichy se sepaly nápadně kratšími než nehetnatě vejčité, žluté lístky korunní, deset tyčinek v délce petalů a kulaté žluté semeníky, dozrávající v tobolky s velmi drobnými semeny.
Poznámka: V oblastech disjunktivního areálu jsou někdy oddělovány další dva druhy nebo variety a evropské populace s oblými listovými laloky (k nim patří i vyobrazené rostliny) jsou pak vedeny jako Saxifraga huetiana. Tyto byly v lyonských parcích vysazovány v ornamentálních výsadbách už roku 1880 a dnes jsou nejčastěji pěstovány ve skalkách, kde se samy přesévají a v přímořských západoevropských regionech se plevelně šíří. Všechny tyto subtaxony jsou ale značně proměnlivé a v šíři jejich variability se rozdíly mezi nimi stírají. Krom toho bývají zaměňovány s balkánskou Saxifraga sibthorpii, která má květy větší, oranžové, s kališními lístky nazpět až téměř ke stopkám ohrnutými.
Fotografováno dne 18. 4. 2019 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).