V Panamě najdeme v současnosti 16 státem chráněných území. Parque nacional marino Isla Bastimentos byl vůbec prvním panamským národním parkem mořským, byl založen teprve v roce 1988 (v roce 1994 vznikl u pacifického zálivu Chiriquí ještě panamský mořský park další). Zcela nejstarším národním parkem Panamy je potom v centrální části země se nacházející Parque nacional Altos de Campana, který vznikl už v roce 1966.
Zdaleka největším panamským chráněným územím je národní park Darién, který se rozprostírá při panamsko-kolumbijské hranici v nejvýchodnější části země a má rozlohu 5790 km2 (je to tedy o trochu větší Ústecký kraj), naopak nejmenším chráněným územím je Parque natural Metropolitano – ten najdeme uvnitř panamského hlavního města Ciudad de Panamá. Mořský národní park Isla Bastimentos patří k panamským parků spíše menším, rozlohou je srovnatelný třeba s nedaleko odtud ležícím národním parkem v okolí sopky Barú.
Mořský národní park Isla Bastimentos se nachází na severozápadě Panamy v provincii Bocas del Toro. Je tvořen několika ostrovy a ostrůvky stejnojmenného karibského souostroví Bocas del Toro, patří k němu však rovněž k ostrovům přiléhající mořská oblast s cennými korálovými útesy.
Rozloha celého souostroví Bocas del Toro činí 250 km2, rozloha národního parku je však daleko menší, činí pouhých 130 km2 (což je zhruba velikost Chráněné krajinné oblasti Český kras), přičemž však plných 112 km2 připadá na moře. Hlavní terestrická část parku je soustředěna jen do centrální části ostrova Bastimentos, dále na ostrovy Cayos Zapatilla, které leží východně od hlavního ostrova, pevnou půdu pod nohama skýtají i malé ostrůvky s porosty mangrove – ty se rozkládají jihozápadně od ostrova Bastimentos.
Na souostroví Bocas del Toro panuje vlhké a teplé tropické klima s průměrným ročním srážkovým úhrnem okolo 3000 mm a průměrnou roční teplotou 26 °C. Nejvýše položený bod ostrovů dosahuje nadmořské výšky pouhých tří metrů. Z floristického hlediska tato oblast náleží ke Středoamerické provincii. Nejhodnotnější zdejší vegetace je součástí tropického deštného lesa, v pobřežní zóně ostrovů jsou však výrazně zastoupeny i porosty mangrove, které hrají důležitou roli v reprodukci a vývoji mnoha mořských a pobřežních druhů živočichů. Jsou tvořeny především druhy Avicennia germinans, Conocarpus erectus, Laguncularia racemosa a Rhizophora mangle.
Na mořském pobřeží rostou kromě porostů mangrove i mnohé další druhy rostlin, objevíme tu bobovité rostliny s dlouhými plazivými lodyhami Canavalia rosea a Vigna luteola, svlačcovité povijnice Ipomoea imperati a Ipomoea pes-caprae subsp. brasiliensis, celoročně zde kvetou slanomilné byliny Blutaparon vermiculare z čeledi laskavcovitých nebo pomořanka Cakile lanceolata z čeledi brukvovitých, četná je hvězdnicovitá Sphagneticola trilobata. Z dřevin tu roste například užitečná kokosová palma (Cocos nucifera) nebo Coccoloba uvifera (Polygonaceae), v blízkých stromových porostech se vyskytují dokonce epifytické orchideje Brassavola grandiflora, Epidendrum eburneum a Prosthechea fragrans, bromeliovité tu zastupuje Tillandsia bulbosa.
V mokřinách rostou Spathiphyllum friedrichsthalii a Urospatha friedrichsthalii (oba druhy Araceae), křín Crinum erubescens z čeledi amarylkovitých a šípatka Sagittaria lancifolia z čeledi žabníkovitých. Po kmenech stoupá Codonanthe crassifolia (Gesneriaceae), objevuje se statná Heliconia mariae (Heliconiaceae), Ludwigia octovalvis (Onagraceae) nebo Melanthera nivea (Asteraceae). Lze zahlédnout dávivec Jatropha gossypiifolia (Euphorbiaceae), nechybí také Costus laevis (Costaceae), Desmodium incanum (Fabaceae) či Spigelia humboldtiana (Loganiaceae) aj.
Z dalších dřevin tu najdeme například druhy Bixa orellana (Bixaceae), Cordia alliodora (Cordiaceae), Dalbergia ecastaphyllum (Fabaceae), dřevina příbuzná kakaovníku Herrania purpurea, i pro plody pěstovaná Manilkara zapota (Sapotaceae), ale také Posoqueria latifolia či Palicourea tomentosa (obě Rubiaceae). Krásnými dřevinami jsou Tabebuia rosea (Bignoniaceae) a Talipariti tiliaceum (Malvaceae).
Keře zastupuje ještě Chromolaena odorata (Asteraceae), Palicourea guianensis (Rubiaceae), Senna reticulata (Fabaceae), Turnera ulmifolia (Passifloraceae) a další.
Ruderální stanoviště doprovází dřevnatá žlutě kvetoucí liána Stigmaphyllon ellipticum (Malpighiaceae), podél cest se ukazuje Malachra alceifolia (Malvaceae), narušovaná stanoviště osídluje pepřovník Piper peltatum, u lidských obydlí najdeme strom s výbornými plody Psidium guajava, doprovází jej i bobovitá dřevina Gliricidia sepium.
Bílé písečné pláže, zejména na Cayos Zapatilla ve východní části národního parku, jsou chráněny jako místo snůšky ohrožených druhů želv, ke kterým patří kožatka velká (Dermochelys coriacea), kareta pravá (Eretmochelys imbricata) či kareta obrovská (Chelonia mydas). Na větším z ostrovů Cayos Zapatilla se nachází naučná stezka, která se vine napříč ostrovem. Podle místní legendy ostrovy vznikly, když se Bůh dotkl hladiny moře svýma nohama. Při troše fantazie jejich tvar opravdu tak trochu připomíná bačkory, odtud i jejich název Zapatillas.
V parku se vyskytuje na 67 ptačích druhů, 32 druhů savců, z toho 13 netopýrů, včetně netopýra rybožravého (Noctilio leporinus). Při troše štěstí potkáme lenochoda krátkokrkého (Choloepus hoffmanni) či lenochoda hnědokrkého (Bradypus variegatus). Z 28 druhů plazů a obojživelníků žijících v parku patří 17 k ohroženým druhům. Na ostrově Isla Bastimentos žije například poblíž pláže Playa Red Frog malá žabka pralesnička drobná (Oophaga pumilio).
Ostrovy jsou snadno přístupné lodí z města Bocas del Toro, které je hlavním městem provincie a má letecké spojení se Ciudad de Panamá i pravidelnou kyvadlovou lodní dopravu s městem Almirante. Na odlehlejší ostrůvky si lze sjednat výlet od místní cestovní agentury.
Fotografováno v březnu 2014.