Evropsky významná lokalita Havránka a Salabka se nachází v severní části Prahy, v širší rekreační zóně městské části Troja, ve svažitém terénu pod sídlištěm Bohnice. Vlastní evropsky významnou lokalitu tvoří dvě v současnosti již vyhlášená chráněná území (přírodní památky) Havránka a Salabka, které byly podrobně popsány na našem webu již dříve. Součástí příspěvku je navíc informace o svahu na úvodní expozicí botanické zahrady, která se nachází mezi oběma přírodními památkami. Tato část je podobně hodnotnou lokalitou jako obě chráněná území, i když jí zatím nebyla věnována dostatečná pozornost.
Přírodní památka Salabka
Přírodní památka Salabka byla vyhlášena za chráněné území v roce 1982. Tvoří ji svah, který příkře spadá do mělkého uzavřeného údolí. Od paty svahu po vrchol činí převýšení 25 m. Uzavřeností údolí je podmíněno i teplejší klima než v jiných částech Trojské kotliny. Údolí je v severovýchodní části ohraničeno usedlostí Pazderka přiléhající k bohnickému sídlišti a v jihozápadní části usedlostí Salabka (stejný název má i vinice na protějším svahu).
Geologický podklad tvoří buližníky a fylitické břidlice. Matečná hornina není kryta žádnými kvartérními uloženinami, pouze mělkými vrstvami zvětraliny a půdami rankerového typu. Proto můžeme pozorovat přímý vliv matečné horniny na vegetační pokryv. Na kyselých výchozech buližníků se dobře daří vřesu (Calluna vulgaris), který tu nejčastěji roste s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). Výchozy břidlic indikují nejčastěji společenstva s dominancí válečky prápořité (Brachypodium pinnatum) a hlaváče bledožlutého (Scabiosa ochroleuca) s dalšími doprovodnými druhy, jakými jsou např. kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), ovsíř luční (Avenula pratensis) nebo štírovník růžkatý (Lotus corniculatus).
Ze stepních rostlin se zde objevuje máčka ladní (Eryngium campestre), známá jako tzv. stepní běžec. Toto označení souvisí s jejím způsobem rozmnožování: celá rostlina se v době zralosti semen odlomí a za pomoci větru je odnášena na dlouhé vzdálenosti. Není bez zajímavosti, že jde také o léčivou rostlinu používanou především při onemocnění dýchacích cest
Svah nad úvodní expozicí botanické zahrady (nad kaplí svaté Kláry)
(mimo hranice evropsky významné lokality)
Nejcennější částí území tvoří společenstva suchých trávníků třídy Festuco-Brometea, z nichž se uplatňují zejména úzkolisté suché trávníky sv. Festucion valesiaceae. Toto společenstvo hostí většinu ohrožených druhů, jako je silenka ušnice (Silene otites), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), ostřici nízkou (Carex humilis) a zejména hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), jinak obvykle rostoucí na vápnitém či bazickém podkladu. Nejcennější část se nachází v západní části svahu.
Zejména v místech bývalých teras Vltavy tvořené písčitohlinitými půdami s naplavenými štěrkopískovými uloženinami (tzv. vinohradská terasa) byly mapovány jednotky označované jako „písčiny“ (sv. Corynephorion). Ty by měly být podle některých názorů řazeny raději k acidofilním suchým trávníkům sv. Koelerio-Phleion phleoidis, které mohou obsahovat některé pískomilné druhy.
Ukázkově je tento typ společenstva vyvinut v severozápadní části svahu, kde navazuje na podobný charakter společenstev směrem na východ na Havránce (na výslunném svahu Pusté vinice, kde se ojediněle nachází paličkovec šedavý – Corynephorus canescens v horní části svahu) a směrem na západ na svazích Sklenářky a Hrachovky. Zde je tento typ společenstva rozšířen mnohem více s řadou dalších diagnostických druhů.
Tato vegetační jednotka reprezentuje vegetaci suchých trávníků na bázemi chudých půdách na přechodu mezi suchými trávníky svazu Festucion valesiaceae a trávníky písčin svazu Armerion elongatae. Mimo zmiňovaného paličkovce šedavého (Corynephorus canescens) se zde objevují další druhy (které ale nemusí mít optimum pouze na písčinách) jako je pavinec horský (Jasione montana), chlupáček zední (Pilosella officinarum), jetel rolní (Trifolium arvense) nebo trávnička obecná (Armeria vulgaris).
Dále v severozápadním cípu svahu a navazující plošiny se objevují suchá vřesoviště nížin a pahorkatin svazu Euphorbio cyparissiae-Callunion vulgaris. Mimo životaschopných keříčků vřesu (Calluna vulgaris) se na kontaktu se stepní vegetací uplatňují druhy suchomilných trávníků, jako je hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) nebo bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) a suchomilné druhy charakteristické pro kyselé a silně vysýchavé půdy, jako jsou chlupáček zední (Pilosella officinarum), šťovík menší (Rumex acetosella) nebo pavinec horský (Jasione montana).
Velmi ostrůvkovitě v místech mělkých půd a v okolí ojedinělých skalních výchozů se uplatňují acidofilní vegetace s chmerkem vytrvalým (Scleranthus perennis) a efemerní i déle vegetující terofyty zařaditelné do sv. Hyperico perforati-Scleranthion perennis.
Společenstva výslunných strání zarůstají společenstvy mezofilních ovsíkových a kostřavových luk sv. Arrhenatherion elatioris. Ty tvoří také většinu porostů v rovinatějších polohách na místech zanedbaných nebo jen občasně kosených luk. V nejvíce severozápadním cípu plochy, už v rovinatějším terénu, dochází k silnému zarůstání třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a ostružiníky (Rubus fruticosus agg.).
Přírodní památka Havránka – Pustá vinice
Geologicky je tvořeno břidlicemi a buližníky, místy překryté vátými písky a spraší, což se odpovídajícím způsobem projevuje i ve floristickém složení území. Až do poloviny 20. století se zde pěstovala vinná réva. Vinice nepřežily nákazu révokaze. Do dnešní doby se na těchto místech vyvinulo vřesoviště, které není posledním sukcesním stadiem.
Na minerálně chudých výchozech buližníku naleznete porosty vřesu obecného (Calluna vulgaris). Mimo dominantního vřesu a metličky křivolaké (Avenella flexuosa) můžete nalézt ještě chlupáček zední (Pilosella officinarum), šťovík menší (Rumex acetosella) a zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia). Na výchozech štěrkopískových teras je zajímavý výskyt paličkovce šedavého (Corynephorus canescens), druhu typického pro chudé písčité půdy.
Část chráněného území s hlubší půdou zabírají ještě teplomilné keře, především trnky (Prunus spinosa) a hlohy (Crataegus sp.). Místy se objevují duby (Quercus sp.) a tisy (Taxus baccata). Mimo vřesoviště a společenstva teplomilných keřů naleznete na Pusté vinici i teplomilná společenstva stepí a skalních stepí s řadou zajímavých druhů.
V poslední době byla do území zcela nepochopitelně nahrnuta ornice v rámci tzv. „sanace erozních rýh“. Mimo zahrnutí části populace křivatce českého (Gagea bohemica), došlo k překrytí i dalších teplomilných druhů – ty nacházejí v erozních rýhách útočiště, protože místa jejich přirozeného výskytu postupně zarůstají křovinami. Tato část je nyní silně eutrofizována a zarostlá ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), zbývající část zarůstá křovinami.
Přírodní památka Havránka – prameniště Haltýř
Předmětem ochrany je několik pramenů, z nichž nejsilnější byl jímán cisternou a využíván pro potřeby Trojského zámku. Dnes je chráněn dřevěným přístřeškem. Před výstavbou bohnického sídliště byla voda pitná, rozbory v nedávné době však odhalily stopy těžkých kovů.
V mokřadní vegetaci u prameniště dominuje sítina sivá (Juncus inflexus) a vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum). Z dalších druhů je možné zmínit tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a přesličku bahenní (Equisetum palustre). Ze vzácnějších rostlin je to např. devětsil bílý (Petasites albus), typický pro prameniště především v hornatých krajích. Pro toto území typičtější devětsil lékařský (Petasites hybridus) naleznete hojně v ústí Drahanského údolí a dále podél toku Drahanského potoka.
Pramen Haltýře byl využíván nejprve pro potřeby Trojského zámku, později také pro Zoologickou zahradu. Na svahu vpravo nad prameništěm dožívá zbytek vřesoviště. Na protilehlém svahu je nepůvodní akát nahrazován zdejšímu prostředí bližším dubem letním (Quercus robur).
Prameniště silně trpí návštěvami prasat, které jsou ještě podporovány návnadami (čímž se dále zvyšuje eutrofizace území). Ve větší části prameniště tak naleznete už jen kopřivy. Je škoda, že nikoho nenapadne zesílit oplocení proti vnikání prasat a území alespoň jednou ročně posekat. Na prameništi se začíná rozrůstat také velký keř křídlatky (Reynoutria sp.).
Seznam vybraných druhů ze svahu nad úvodní expozicí botanické zahrady:
Achillea millefolium agg.
Agrostis capillaris
Ailanthus altissima
Anthoxanthum odoratum
Armeria vulgaris
Arrhenatherum elatius
Avenella flexuosa
Berteroa incana
Betula pendula
Calamagrostis epigejos
Calluna vulgaris
Campanula rotundifolia agg.
Carex humilis
Cerastium arvense
Corynephorus canescens
Dianthus carthusianorum
Eryngium campestre
Festuca valesiaca
Festuca rupicola
Fraxinus excelsior
Hieracium sabaudum
Hieracium umbellatum
Hypericum perforatum
Jasione montana
Pilosella officinarum
Pimpinella saxifraga
Rubus fruticosus agg.
Rumex acetosella
Scabiosa canescens
Scleranthus perennis
Silene otites
Trifolium arvense
Veronica spicata
Fotografováno ve dnech 7. 6. 2009, 6. 9. 2009, 15. 9. 2007 a 5. 10. 2008.
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.