Syn.: Saxifraga nervosa Lapeyr., Evaiezoa exarata (Vill.) Rafin.
Česká jména: lomikámen žlábkovitý (Mareček 2001)
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Hory jižní a střední Evropy, druh je rozšířen v Pyrenejích, Alpách, Apeninách, horách Balkánského poloostrova a Malé Asie, také na Kavkaze. Druh je značně proměnlivý, v areálu se rozlišuje několik poddruhů, některé z nich jsou úzce endemické (např. západoalpská S. e. subsp. delphinensis nebo S. e. subsp. carniolica z Julských Alp), jiné jsou rozšířeny na rozsáhlejších územích (např. S. e. subsp. exarata ze Západních Alp, Apenin, Dinarid a hor Balkánu – na našich snímcích).
Ekologie: Roste většinou na skalách a ve skalních štěrbinách, v kamenité suti, některé poddruhy výhradně na vápenci, jiné však i na silikátovém podkladu, a to v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (vzácně až do nadmořské výšky 3380 m). Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s kobercovitým růstem, 2–12 cm vysoká, hustě žláznatá. Lodyha je přímá, přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou klínovité, 3–10 mm dlouhé, rýhované, zastřihované do 3–7 úkrojků. Květenství je latnaté, květy vyrůstají po 3–8, jsou 5četné, korunní lístky jsou obvejčité, 4–6 mm dlouhé, zhruba 2krát delší než lístky kališní, bílé nebo bělavé. Plodem je tobolka.
Záměny: Poněkud podobný lomikámen pižmovitý (Saxifraga moschata) nemá listy žlábkovitě rýhované.
Ohrožení a ochrana: Saxifraga exarata patří k chráněným druhům v Itálii, Švýcarsku a Rakousku.
Fotografováno dne 21. 6. 2006 (Itálie, Přímořské Alpy, Argentera, svahy pod Colle del Chiapous).