Syn.: Saxifraga gouanii A. Terracc., nom. illeg.
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Endemit střední a jižní Itálie, roste pouze ve vysokých Apeninách, nejseverněji ve skupině Sibillini, nejdále na jih zasahuje do Kalábrie do skupiny Pollino. Všude je velmi vzácný.
Ekologie: Vyskytuje se ve štěrbinách vápencových skal v montánním až subalpinském stupni, lokality leží v nadmořských výškách 1200–2000 m.
Popis: Nízká vytrvalá polštářovitá bylina, dorůstá výšky 6–10 cm; oddenky jsou dřevnaté a konce prýtů nesou husté růžice listů o průměru 1,5–2 cm, které tvoří polokulovité bochánky. Listy v růžicích jsou střídavé, kopisťovité, 6–8 mm dlouhé a 2–3 mm široké, nejširší asi ve 4/5 délky, téměř lysé, na okraji s 5–11 hydatodami s vyloučeným uhličitanem vápenatým, na vrcholu špičaté; lodyžní listy jsou podobného tvaru, menší, na ploše hustě žláznatě chlupaté. Lodyhy jsou vystoupavé, před rozkvětem nicí, hustě bíle chlupaté a růžově až červenofialově naběhlé, na vrcholu nesou hrozen 6–12 kratičce stopkatých 5četných zvonkovitých květů; kalichy jsou růžové, na bázi asi 3 mm srostlé, jejich cípy jsou 1–2 mm dlouhé; korunní lístky jsou růžové až nachové, 2–3 mm dlouhé; tyčinek je 10; gyneceum tvoří 2 částečně srostlé plodolisty s polospodním semeníkem. Plodem je tobolka.
Využití: Lomikameny z této skupiny patří mezi velmi oblíbené, leč choulostivé alpínky.
Poznámka: Patří do skupiny jihoevropských horských lomikamenů; nejblíže příbuzné jsou pyrenejský druh Saxifraga media a balkánské Saxifraga federici-augusti, Saxifraga grisebachii a Saxifraga sempervivum.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 17. 5. 2007 a 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).