Geranium macrorrhizum × Geranium dalmaticum
Čeleď: Geraniaceae Juss. – kakostovité
Rozšíření: Zahradní hybrid (v zahradách mírného podnebného pásu, příležitostně i zplaňující), povstalý z křížení balkánských druhů Geranium macrorrhizum a Geranium dalmaticum.
Ekologie: Zahradní hybrid doporučovaný pro stanovištní okruhy výslunných a suchých nebo mírně vlhkých St, FS a GR (kamenitá stanoviště, skeletnaté stepi a okraje lesů). K podkladu nemá zvláštní nároky. Matečné Geranium macrorrhizum je diagnostickým druhem suťových společenstev svazů Silenion marginatae a Silenion caesiae ve vysokohorské vegetaci třídy Thlaspietea (Noccaeetea) rotundifolii. Chamaefyt,
Popis: Vytrvalé rostliny s drátovitými, plazivými, temně kaštanovými oddenky, za květu zhruba čtvrt metru vysoké, zdánlivě lysé – drobné žláznaté chloupky jsou stěží patrné, na dotek však listy charakteristicky páchnou. Dlouze řapíkaté listy mají až 5 cm široké čepele, dlanitě rozsečené v pět až sedm zubatě trojlaločných úkrojků. Tenké květní lodyhy nesou nad párem nestejných a redukovaných listů vidlanovitá květenství s poupaty nahloučenými v extrémně zkrácených vrcholíčcích. Pětičetné květy jsou až 2 cm široké, rozvíjejí se z poniklých poupat a mají stejně jako oba rodičovské druhy nafouklé kalichy, sestavené z žláznatých, vejčitých, osinkatě zakončených, žebernatých, blanitých lístků s průsvitně zrůžovělými okraji. Nehetnaté, okrouhlé, růžové nebo bílé korunní lístky jsou plošně, oproti kalichu však kose rozložené. Nápadně dlouhé tyčinky mají růžové, při bázi pýřitě ouškaté nitky a červené prašníky, a spolu s čnělkou ukončenou pětilaločnou bliznou často z květu vystoupavě ovisají, což činí květy poněkud souměrnými. Po odkvětu dorůstají zobánky s nedorostlými plůdky, semena se v nich nevyvíjejí.
Poznámka: První hybrid, získaný křížením druhů Geranium macrorrhizum a G. dalmaticum, zmiňuje věhlasný ronsdorfský školkař Georg Arends už roku 1951, poznamenává ale, že o nadějného šlechtěnce zase přišel. Další, růžově kvetoucí hybrid těchže druhů dopěstovala z reciprokého křížení Helen Kiefer až v roce 1974 a do evropských i zámořských trvalkových školek byl záhy rozšířen univerzitní botanickou zahradou v Cambridge – k poctě univerzity jej pak monograf rodu Peter Yeo pojmenoval. Nicméně, o několik let později nalezl podobný hybrid (tentokrát ale s květy téměř bílými) marktheidenfeldský školkař Hans Simon planě rostoucí i v dalmatském pohoří Biokovo. Nyní je pěstován v bezmála deseti odrůdách, za květu nanejvýš 20 cm vysokých, vysoce ceněných pro vynikající krytí půdy i v suchém stínu. Hybridy jsou sterilní, snadno však zakoření z úlomků oddenku a na řadě anglických, holandských, vlámských i hornorakouských lokalit dnes místy zplaňují při cestách nebo na starých zdech.
Fotografováno ve dnech 2. 6. 2019 (Česko, Lednice, tématické zahrady ZF Mendelovy univerzity), 21. 5. 2019 a 2. 6. 2020 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).