Syn.: Geranium macrorrhizum var. dalmaticum Beck
Čeleď: Geraniaceae Juss. – kakostovité
Rozšíření: Endemit fragmentovaných podhorských lokalit v jižní části balkánského pobřeží Jaderského moře. Oba subareály – hora Sveti Ilija na poloostrově Pelješac a horské soutěsky v oblasti Kelmendu na albánsko-černohorském pomezí – jsou zhruba 300 km vzdálené.
Ekologie: Roste v trhlinách vápencových skal a na skalních drolinách v nadmořských výškách mezi 400–850 m. Chamaefyt. Na přirozených horských stanovištích kvete od června do srpna, ve středoevropských nížinných zahradách v květnu a červnu.
Popis: Vytrvalá stálezelená bylina s krátkými plazivými oddenky, za květu jen málo přes 10 cm vysoká. Přízemní dlouze řapíkaté listy mají okrouhle ledvinité čepele, ne větší než běžné mince, shora lysé, zespodu nepatrně pýřité (ne však žláznaté), dlanitě rozsečené nanejvýš do pěti zubatě trojlaločných úkrojků. Tenké květní lodyhy (obvykle bezlisté nebo s jediným párem nápadně zmenšených lístků) nesou soliterní anebo ve zkrácených vidlanech až po třech stěsnané dvoukvěté vrcholíčky. Pětičetné květy jsou až 3 cm široké, často větší než listy, lehce souměrné, rozvíjejí se z poniklých poupat a mají nafouklé kalichy složené z žláznatých, vejčitých, kratičce osinkatých, žebernatých, blanitých lístků s průsvitnými okraji. Nehetnaté, okrouhlé, purpurově růžové korunní lístky jsou plošně rozložené, oproti kalichu však lehce zkosené. Tyčinky mají dlouhé, z květu poněkud ovislé, při bázi pýřitě zoubkaté, růžové nitky a červené prašníky; načervenalé jsou také semeníky s dlouhými čnělkami, zakončenými pětiramennými bliznami. Lysé plůdky, po pěti seskládané při bázi kratičce pýřitého a ve spodní části žláznatého, asi 3 cm dlouhého zobánku, chrání oválná červenohnědá semena.
Poznámka: Tento klenot zahradních skalek objevil pod vrcholem Monte Vipero (dnešní Sveti Ilija) Günther Ritter Beck von Managetta (v té době mimo jiné i generální tajemník rakouské císařsko-královské zahradnické společnosti) roku 1894, krátce poté nalezl Antonio Baldacci i albánskou lokalitu, do zahrad však byly uvedeny až roku 1936 rostliny sbírané arnstadtským entomologem Walterem Liebmannem. Tři roky po skončení války je už komerčně množil ronsdorfský školkař Georg Arends a roku 1956 uvedl bressinghamský zahradník Alan Bloom bělokvětou odrůdu. Spolu s Geranium macrorrhizum (za jehož varietu bylo G. dalmaticum původně vydáváno a s nímž dalo vzniknout nedocenitelnému hybridu G. ×cantabrigiense) náleží izolované a morfologicky svérázné balkánské sekci Unguiculata, představované právě jen těmito dvěma druhy.
Fotografováno ve dnech 25. 5. 2018, 14. 5. 2018 a 22. 6. 2019 (Česko, Morava, Lednice, tématické zahrady ZF Mendelovy univerzity, rostliny v kultivaci).