Holarctis – Íránsko-turanská oblast – Hyrkánská provincie

Zobrazit místo Hyrkánská provincie na větší mapě

Velmi odlišným územím Íránsko-turanské oblasti Holarctis je Hyrkánská provincie, jejíž jádro se rozkládá na severozápadě Íránu a která jen nepatrně přesahuje do jihovýchodního Ázerbajdžánu. Jde o úzkou pobřežní nížinu při Kaspickém moři a severní svahy vysokých pohoří, které ji lemují.

Hradba hor byla vyvrásněna stejně jako Kavkaz při kolizi Arabské a Euroasijské zemské desky. Území budují převážně vulkanity a jejich klastika. Na specifičnost tohoto území má hlavní vliv zdejší temperátní až subtropické klima, které je nejvlhčí z celé Íránsko-turanské oblasti; většina srážek zde přichází v zimě, ale některé části mají dostatek srážek během celého roku a jejich úhrn může lokálně přesáhnout i 1000 mm.

Vegetaci při pobřeží Kaspického moře tvoří porosty dominantní olše Alnus subcordata, kterou může provázet např. jasan Fraxinus excelsior, javor Acer velutinum, ale i moruše Morus nigra, Melia azedarach (Meliaceae) nebo Diospyros lotus (Ebenaceae). V těchto porostech je nápadně velké množství lián, např. Periploca graeca (Apocynaceae) nebo Jasminum officinale (Oleaceae), odtud pravděpodobně pochází réva vinná (Vitis vinifera).

Na mezických stanovištích na svazích na to navazují lesy s dominantní Parrotia persica (Hamamelidaceae), které provází habr Carpinus betulus a dub Quercus castaneifolia, v jejich keřovém patře se vyskytuje např. krušina Frangula alnus, ale i endemická cesmína Ilex hyrcana. V důsledku vysoké vlhkosti i zde rostou liány, např. břečťan Hedera pastuchovii. Ještě výše jsou bučiny s Fagus orientalis, s příměsí tisu Taxus baccata a řadou druhů známých ze střední Evropy, k nimž patří např. mařinka Galium odoratum, kyčelnice Dentaria bulbifera nebo violka Viola odorata.

Porosty při horní hranici lesa jsou výrazně xeričtější, dominuje dub Quercus macranthera, místy endemický javor Acer hyrcanum, jeřáby (Sorbus) a hrušně (Pyrus). Na skalách se objevuje dokonce i bříza Betula pendula. Nad horní hranicí lesa je step s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a kavyly, mimo jiné i druhem Stipa tirsa; roste zde mnoho polštářových kozinců (Astragalus) a druhů rodu Acantholimon.

Ve flóře Hyrkánské provincie bylo zaznamenáno asi 140 endemitů na druhové úrovni. To není v absolutních hodnotách číslo extrémně vysoké, ale mezi endemity je vysoký počet tercierních reliktů, které se v jiných částech na západě Holarctis neudržely v důsledku klimatických změn ve čtvrtohorách. Tyto změny vyvolaly migrace, které tuto tzv. arktotercierní flóru v podstatě destruovaly a rozdrobily.

K nejvýznamnějším reliktům tohoto území patří Parrotia persica, jediný zástupce čeledi Hamamelidaceae v západní části Eurasie. K dalším významným reliktním druhům patří Zelkova carpinifolia (Ulmaceae), Pterocarya pterocarpa (Juglandaceae), Diospyros lotus (Ebenaceae), Gleditsia caspia (Fabaceae), Epimedium pinnatum (Berberidaceae) a další. Ve flóře je pozoruhodně vysoké zastoupení různých druhů s malvicemi: planých hrušní (Pyrus), mišpule Mespilus germanica a dalších.

Původní květenu Hyrkánské provincie na BOTANY.cz zastupují:

Sousedící floristické provincie:

Fotografoval Tomáš Grulich.