Syn.: Veronica bellardii All., Veronica acinifolia L. sensu F. W. Schmidt, Veronica romana L. sensu F. W. Schmidt, Veronica micrantha Schur
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Veronica arvensis
Rozšíření: Původní je zřejmě ve Střední Asii, na Kavkazu a Blízkém východě. Jako archeofyt se vyskytuje téměř v celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších částí), v Makaronésii a v severní Africe. Nověji byl zavlečen do Severní a Jižní Ameriky, do Austrálie a na Nový Zéland, do jižní Afriky a do některých ostrovních oblastí.
V České republice zcela běžný plevel v celém území od nížin po nižší partie hor, zavlečen až do subalpínských poloh podél cest a do okolí horských bud.
Ekologie: Druh osidluje širokou škálu stanovišť – trávníky, rumiště a zdi v obcích, sušší louky a pastviny, pole a úhory, skalnaté stráně, písčiny. Vyhledává převážně světlejší místa, živinami bohaté, suché až čerstvě vlhké půdy. Kvete od března do května.
Veronica arvensis
Popis: Jednoleté, 5–30 cm vysoké byliny. Lodyha přímá nebo řidčeji od báze větvená (pak větve vystoupavé), chlupatá kratičkými vzhůru zahnutými chlupy a vtroušenými dlouhými odstálými chlupy, v horní části též žláznatými chlupy. Listy vstřícné, přisedlé, jen nejdolejší kratičce řapíkaté, široce vejčité, po okraji vroubkované, tupé až tupě zaokrouhlené, oboustranně roztroušeně chlupaté až olysalé, s vyniklou žilnatinou. Hrozen zprvu hustě nahloučený, posléze řídký, ve všech částech žláznatý, za plodu až 10 cm dlouhý. Květy drobné, téměř přisedlé v úžlabí listenů, květní stopky výrazně kratší než listeny i kalich. Dolní listeny listům podobné, ale užší, horní listeny podlouhlé až kopinaté, celokrajné. Koruna 3–4 mm v průměru, světle až sytě modrá, kratší než kalich. Nitky tyčinek bílé, prašníky modré. Čnělka za plodu zdéli nebo jen nepatrně převyšující zářez tobolky. Tobolky obsrdčité, výrazně zploštělé, po okraji s ostrým kýlem, roztroušeně žláznaté až olysalé.
Veronica arvensisVeronica arvensis
Veronica arvensis
Veronica arvensis
Fotografováno dne 3. 5. a 9. 5. 2010 (Česko, Čechy, Průhonice, experimentální zahrada na Chotobuzi).