Syn.: Hebe haastii (Hook. f.) Cockayne et Allan, Leonohebe haastii (Hook. f.) Heads
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Endemit novozélandského Jižního ostrova, vyskytuje se v horských oblastech táhnoucích se od severozápadu ostrova až do regionu Otago na jihu.
Ekologie: Roste na otevřených skalnatých stanovištích, ve skalních štěrbinách a v suti, v nadmořských výškách zhruba od 1800 až do 2150 m. Na jižní polokouli vykvétá od listopadu do března.
Popis: Bohatě větvený keřík s větvemi poléhavými až vystoupavými, hustě olistěnými, až 30 cm dlouhými. Listy jsou křižmostojné, vzpřímené až mírně odstálé, střechovitě se překrývající, široce vejčité až obvejčité či kopisťovité, 6–13 mm dlouhé a 3–9 mm široké, kožovité, celokrajné nebo mělce zubaté, po okraji někdy červeně naběhlé, na vrcholu zaokrouhlené nebo až špičaté, lysé. Květy vyrůstají v kompaktních hlávkách 15–30 mm dlouhých; listeny jsou čárkovité až kopinaté, 4–7 mm dlouhé, jen při bázi brvité, tupé; kalich je 4–6 mm dlouhý, kališní cípy jsou eliptické až kopinaté, koruna je bílá, trubka poměrně dlouhá, cípy jen krátké, eliptické až vejčité. Plody jsou vejčité tobolky, až 6 mm dlouhé, lysé.
Využití: V klimaticky příhodných oblastech se pěstuje také v zahradách. Křovité rozrazily jižní polokoule byly dříve vyčleňovány k samostatnému rodu Hebe. Molekulární analýza však v roce 2001 prokázala, že samostatný rod Hebe je neudržitelný a je vhodnější jej včlenit do rodu Veronica. Z takových rostlin se v Evropě pěstují především novozélandské druhy, např. Veronica albicans nebo Veronica speciosa.
Poznámka: Johann Franz Julius von Haast (1822–87), na nějž odkazuje druhové jméno, byl německý geolog, který se zasloužil o přírodovědné poznání Nového Zélandu.
Fotografováno dne 1. 6. 2021 (Česko, Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).