Syn.: Veronica austriaca subsp. teucrium (L.) D. A. Webb, Veronica latifolia L.
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Od Francie přes střední po východní Evropu, na jihu zasahuje po italské Toskánsko a do Bulharska, na severu do Dánska, pobaltských republik a v Rusku k Sankt Petěrburku. U nás roste především v teplých oblastech Čech i Moravy.
Ekologie: Roste na okrajích lesů, loukách, mezích a travnatých až křovinatých stráních. Vyhovuje mu sušší, neutrální až mírně zásaditá půda bohatá na živiny. Kvete od května do července.
Popis: Vytrvalá, 40–90 cm vysoká bylina. Lodyha oblá, přímá až mírně vystoupavá, většinou nevětvená, rovnoměrně chlupatá. Listy vstřícné, přisedlé, čepel podlouhle kopinatá až vejčitá, 2–5 cm dlouhá, 1–2,5 cm široká, odstále chlupatá, na okraji pilovitá. Pilovitě zubaté jsou i listy sterilní časti lodyhy nad květenstvím. Květenstvím je hrozen vyrůstající z úžlabí listů. Květy krátce řapíkaté, vstřícné, kalich pětičetný se čtyřmi kališními cípy delšími a jedním krátkým, koruna čtyřčetná, jasně až sytě modrá, tmavě modře žilkovaná, ve středu bílá. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je rozrazil ožankovitý řazen k vzácnějším druhům vyžadujícím další pozornost (C4a).
Fotografováno ve dnech 20. 6. 2004 (Německo, Bavorsko, Fränkische Schweiz, Doos) a 11. 6. 2005 (Česko, Morava, Bílé Karpaty, Čertoryje).