Syn.: Chrysion biflorum (L.) Spach, Dischidium biflorum (L.) Opiz, Viola uniflora L. sensu Krocker.
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola biflora

Viola biflora

Rozšíření: Severní Evropa, hory střední a jižní Evropy – Pyreneje, Alpy, Sudety, Karpaty, hory západního Balkánu, hory Asie – Kavkaz, Ural, Pamír, Altaj, Himálaj, dále Sibiř, Japonsko, Čukotka a Aljaška. U nás v severní části státu, od Děčínského Sněžníku přes Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Hrubý Jeseník až po Moravsko-slezské Beskydy a Javorníky.
Ekologie: Roste na horských prameništích, vysokostébelných nivách a vlhkých skalách, převážně v pásmu od hor až po subalpínský stupeň (vzácně sestupuje i níže), v Alpách až do výšky okolo 3000 m n. m.
Popis: Vytrvalá bylina s šikmým oddenkem, 5–20 cm vysoká, lodyha přímá, oblá lysá, přízemní listy 1–3 s ledvinitou čepelí, širší než delší, palisty drobné, vejčité až podlouhlé, květy žluté, postranní korunní lístky šikmo nahoru směřující, dolní korunní lístek se 3 purpurovými čárkami. Kvete od května do srpna. Plodem je široce vejcovitá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Violka dvoukvětá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4a).
Viola biflora
Fotografováno ve dnech 13.6. a 19.6. 2004 (Slovensko, Malá Fatra a Rakousko, Raxalpe).