Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola eugeniae
Rozšíření: Pochází ze střední Itálie z vyšších Apenin, roste v provinciích Emilia-Romagna, Toskánsko, Umbrie, Marche, Abruzzo, Molise, Lazio a Kampánie.
Ekologie: Roste na kamenitých pastvinách a travnatých svazích v nadmořských výškách 1500–2450 m.
Viola eugeniae
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina, dorůstá výšky 3–8(–15) cm; lodyhy jsou většinou krátké, s krátkými internodii. Listy jsou střídavé, řapík je delší než čepel, čepel je okrouhlá až vejčitá, lysá, mělce vroubkovaná; palisty jsou kopisťovité, vroubkované, často zpeřené s 2 nebo 4 čárkovitými úkrojky nebo alespoň zuby. Květ je jediný, souměrný, 5četný; kališní lístky jsou volné; koruna je 2–4 cm dlouhá, modrofialová, žlutá, řidčeji bělavá nebo různobarvá, ostruha je 2–4 mm dlouhá; 5 tyčinek je přisedlých; gyneceum tvoří 3 srostlé plodolisty se svrchním, jednopouzdrým semeníkem. Plody jsou tobolky.
Poznámka: Patří do početné a komplikované skupiny kolem druhu Viola calcarata; všechny tyto druhy se vyskytují v jihoevropských horských skupinách od Pyrenejského poloostrova až po Balkán a také v severní Africe. Morfologicky jsou velmi proměnlivé (na první pohled zejména barvou květů) a spojené četnými přechody, ale jednotlivé druhy se liší počtem chromosomů. Viola eugeniae je ještě diferencována na dva poddruhy; kromě nominátního existuje ještě subsp. levieri (odlišuje se prodlouženými internodii a delší ostruhou), omezená na nižší polohy v malém území v okolí měst Avezzano a Sulmona. Druh je zřejmě hybridního původu a podobně jako blízce příbuzná Viola pseudogracilis má 2n=34.
Viola eugeniaeViola eugeniae
Viola eugeniae
Viola eugeniae
Viola eugeniae
Viola eugeniae
Viola eugeniae
Viola eugeniae
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).