VIOLA SACCULUS Skottsb. – violka / fialka

Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité

Viola sacculus

Rozšíření: Druh s nevelkým areálem v jižní části Andského systému, roste především na argentinské straně přibližně mezi 40. a 50. rovnoběžkou, mírně přesahuje i do Chile.

Ekologie: Vyskytuje se v nezpevněných kamenitých sutích, často vulkanického původu, jimž je dokonale přizpůsobena tvorbou podzemních výběžků; vyžaduje plné slunce a
dobrou drenáž. Lokality leží v nadmořských výškách 1500–2500 m.

Viola sacculus

Popis: Vytrvalá bylina tvořící pod zemí systém větvených výběžků, na jejichž konci vyrůstá kompaktní růžicovitý „stromeček“, dosahující výšky 5–10 cm. Listy jsou hustě nahloučené, střídavé, dužnaté, obkopinaté až kopisťovité, 1–2 cm dlouhé a 1,5–4 mm široké, tmavozelené, lysé, na okraji úzce červeně, výjimečně i bělavě lemované, na vrcholu tupě špičaté a často špičkou sehnuté; palisty chybějí. Květy jsou jednotlivé, dosti velké, vyrůstají v paždí listů a vytvářejí kolem středu růžice nápadný kruh, koruna je čistě bílá, 1–1,5 cm velká, lysá, 2 horní lístky jsou obdélníkovité až téměř čtvercovité, 2 dolní postranní jsou poněkud srpovitě zahnuté, na dolním prostředním je pod ústím žlutá skvrnka.

Poznámka: Rod Viola v Andách zahrnuje rostliny konvenčního „violkovitého“ vzhledu i bizarní typy s knoflíkovitě nebo mírně stromečkovitě uspořádanými hustě olistěnými lodyhami. Druhů tohoto typu roste na chilsko-argentinském pomezí několik, mají velmi podobný vzhled a liší se mimo jiné barvou květů (např. Viola cotyledon je bleděmodrá, Viola coronifera je žlutá); většina má velmi malé areály. Patří mezi vyhledávané, ale velmi náročné alpínky.

Viola sacculus
Viola sacculus

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 2. 2012 (Argentina, provincie Río Negro, Parque Nacional Nahuel Huapi, Cerro Catedral).