Parque Nacional Sierra Nevada se nachází v pohoří Sierra Nevada de Mérida v severozápadní části Venezuely. Byl založen 2. května 1952 jako druhý venezuelský národní park (po NP Henri Pittier) a zpočátku pokrýval plochu 1900 km2, v roce 1985 byl rozšířen o dalších 864,5 km2. Celé chráněné území o rozloze 2764,5 km2 (větší než Lucembursko) se táhne od horského městečka Santo Domingo až k vesničce San Jacinto El Morro na západě a k východu postupuje od řeky Chamy přes vrcholky pohoří Sierra Nevada de Mérida až do státu Barinas, kde se na méně navštěvovaných svazích zachovaly téměř nedotčené deštné lesy.
Nejvyšším bodem této chráněné oblasti a zároveň nejvyšší horou Venezuely je štít Pico Bolívar s často uváděnými 5007 metry nad mořem. Tato výška štítu Pico Bolívar byla naměřena v roce 1928, předtím v roce 1912 byla uváděna výška 5002 m n. m. a další měření proběhlo v roce 1990 s výsledkem 4980,8 m n. m. V roce 2002 u příležitosti Mezinárodního roku hor geografický ústav s univerzitami ve Venezuele stanovil výšku 4978,4 m n. m. (± 0,4 m). Na vrcholu Pico Bolívar byla 19. dubna 1951 odhalena bronzová busta venezuelského generála a politika, jednoho z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku, Simóna Bolívara, dílo malíře a sochaře Marcose Leóna Mariña. Přímo na západ od Pico Bolívaru leží vrchol Pico Espejo (Zrcadlo) 4765 metrů nad mořem, na který jezdí kabinová lanovka (pokud je v provozu).
Průměrná denní teplota závisí na nadmořské výšce. Rozsah teplot v parku je poměrně široký a pohybuje se ročně v průměru mezi 26 °C v níže položených oblastech a -5 °C v nejvýše položených místech okolo 4900 m. Období sucha střídá období dešťů. Největší množství srážek spadne zhruba od května do října až listopadu, od prosince do března jsou srážky minimální.
Území parku patří z floristického hlediska k Severoandské provincii a vyznačuje se vysokou biologickou rozmanitostí. Jen v oblasti superpárama bylo katalogizováno 234 taxonů ze 119 rodů a 38 čeledí.
Podle původního plánu cesty jsem byla přesvědčena, že náš trek začne někde nad městečkem Tabay v nadmořské výšce okolo 2000 metrů nad mořem, kde budeme zpočátku stoupat vzhůru horským mlžným lesem a dále pokračovat k nejvyšším vrcholům venezuelských And okolo nádherného jezera Lago Verde v nadmořské výšce 4000 metrů. Nic z toho se však nekonalo. Po příletu do La Vigia na nás čekaly jeepy, kterými jsme odjeli přes Méridu do horské vesničky Los Nevados v nadmořské výšce okolo 2700 metrů. Z Los Nevados vede jiná, daleko „sušší“ trasa na hřeben Pico Bolívar.
Los Nevados je rozlehlá malebná zemědělská obec s kamenným kostelíkem. Kolem dokola je velké množství políček, na kterých se pěstují brambory, kukuřice, obiloviny a česnek. Pole nemají terasovitý charakter a obdělávají se postaru s volským potahem. Cestou mezi políčky a skromnými domky roste řada druhů domácích i nepůvodních, pestrý pelmel andských endemitů i přivandrovalců uniklých z kultury ze všech světových stran. Objevuje se tu například známá původem asijská léčivka srdečník Leonurus japonicus (Lamiaceae), paleotropická Momordica charantia (Cucurbitaceae), bylina používaná v jihoamerické kuchyni jako koření Porophyllum ruderale (Asteraceae), dnes již skoro pantropicky rozšířená makovitá pleskanka mexická (Argemone mexicana) i Dodonaea viscosa (Sapindaceae), asijské rdesno Persicaria nepalensis a himálajská užanka Cynoglossum amabile (Boraginaceae), efektní brazilský kaktus-nekaktus Rhodocactus grandifolius (Cactaceae), mexický rozchodník Sedum dendroideum (Crassulaceae), okrasný zimolez japonský (Lonicera japonica), andský stromek Phyllanthus salviifolius (Phyllanthaceae), zdejší ostružiník Rubus bogotensis i horská trvalka Alonsoa meridionalis (Scrophulariaceae), mučenka Passiflora mixta nebo olše Alnus acuminata (Betulaceae).
Ráno stoupáme z vesnice do nadmořské výšky okolo 3000 metrů nad mořem do tzv. subpárama, což je nejrozmanitější a nejníže položená oblast párama nad hranicí lesa a sahá přibližně do nadmořské výšky 3500 metrů. Okraje cest a kamenité svahy s nízkou vegetací provází pupovice Echeveria multicolor (Crassulaceae), endemická kapradina Jamesonia auriculata (Pteridaceae), poloparazitický keřík Castilleja fissifolia (Orobanchaceae), keříky Baccharis tricuneata a Hinterhubera imbricata (oba Asteraceae), vikev Vicia andicola (Fabaceae), americký svízel Galium hypocarpium (Rubiaceae), bedrnička Acaena cylindristachya (Rosaceae), kapradina Elaphoglossum bellermannianum (Lomariopsidaceae) nebo stálozelený elegantní stromek z čeledi vřesovcovitých Bejaria aestuans či krásně plstnatý hvězdnicovitý keř Gynoxys moritziana.
Střídavě jdeme nahoru a dolů, na závěr ještě musíme vyšplhat do sedla (3700 m n. m.) a konečně klesáme do tábora u vodopádu v nadmořské výšce 3500 metrů. Stavíme stany, v noci je pěkná zima, na stanu se vytvořila jinovatka. Vstáváme a pokračujeme v cestě, také na rostlinách je vrstva jinovatky. S narůstající nadmořskou výškou jsou častější travnaté porosty s trsnatými rostlinami, tvrdolistými keříky. Je to svět poměrně mohutných hvězdnicovitých rostlin, ke kterým patří třeba i klejovky (Espeletia), mohutné byliny se stonkovými růžicemi. V křovinatých porostech najdeme stálezelené keříky třezalky Hypericum stenopetalum (Hypericaceae), statné větvené keře Chaetolepis lindeniana (Melastomataceae), andskou dřevinu Vallea stipularis (Eleocarpaceae) i pozoruhodně tmavě fialově kvetoucí kladivník Cestrum buxifolium (Solanaceae). Křovinaté porosty provází drobná lobelka Lobelia tenera (Campanulaceae), badil Sisyrinchium tinctorium (Iridaceae), nizoučká mochna Potentilla heterosepala (Rosaceae) nebo poněkud vzrostlejší čistec Stachys venezuelana (Lamiaceae). Okolo horských potoků potkáváme také pro tuto horskou oblast charakteristické, dnes již jen izolované čihoulové lesíky s dominantním jediným místním druhem čihoulu Polylepis sericea (Rosaceae).
Asi ve dvě odpoledne se dostáváme do druhého tábora ve výšce 4400 m n. m. V noci opět mrzne. Ve vysokohorkém páramu, pod hranicí věčného ledu roste vegetace, která musí odolávat nízkým nočním teplotám pod bodem mrazu a prudkému slunečnímu záření ve dne. Vzhledem ke značné nadmořské výšce je oblast nejméně narušena lidmi a obsahuje nejvíce endemických druhů. Na mělkých kamenitých půdách se zde můžeme setkat s rozestálkou bezlodyžnou (Calandrinia acaulis) z čeledi šruchovitých, s polštářovitou písečnicí Arenaria venezuelana (Caryophyllaceae), s maličkou pyramidální orchidejí Myrosmodes cochleare, kapradinou Jamesonia canescens (Pteridaceae) nebo poloparazitickou lepnicí Bartsia laniflora (Orobanchaceae). Z čeledi hvězdnicovitých tu rostou dominantní byliny na dřevnatých kmících Coespeletia moritziana, větvený polokeřík Pentacalia imbricatifolia, růžovofialově kvetoucí starček Senecio formosus, endemit Aetheolaena longepenicillata nebo téměř bezlodyžný prasetník Hypochaeris setosa.
Na nejvyšší horu Venezuely jsem sice nevyšplhala, Pico Bolívar pokořili z naší výpravy pouze dva kolegové, ostatní došli na vyhlídku do 4530 metrů nad mořem, ale i tak to byl silný zážitek.
Venezuelský národní park Sierra Nevada je také útočištěm ohrožených druhů živočichů, k nimž patří medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) nebo kondor andský (Vultur gryphus). Z endemických druhů zde žije například ropuchovitá žába (Atelopus mucubajiensis), papoušek pyrura rudohlavý (Pyrrhura rhodocephala) nebo kolibřík přilbový (Oxypogon guerinii), opylující květy párama.
Druhy zaznamenané v oblasti masivu Pico Bolívar (jak původní, tak zavlečené):
Acaena cylindristachya (Rosaceae)
Aetheolaena longepenicillata (Asteraceae)
Agrostis trichodes (Poaceae)
Alnus acuminata (Betulaceae)
Alonsoa meridionalis (Scrophulariaceae)
Anaectocalyx bracteosa (Melastomataceae)
Arcytophyllum nitidum (Rubiaceae)
Arenaria venezuelana (Caryophyllaceae)
Argemone mexicana (Papaveraceae)
Azorella julianii (Apiaceae)
Baccharis prunifolia (Asteraceae)
Baccharis tricuneata (Asteraceae)
Bartsia laniflora (Orobanchaceae)
Begonia brevipetala (Begoniaceae)
Beilschmiedia latifolia (Lauraceae)
Bejaria aestuans (Ericaceae)
Berberis mucuchiesensis (Berberidaceae)
Berberis prolifica (Berberidaceae)
Bidens andicola (Asteraceae)
Brunellia acutangula (Brunelliaceae)
Buddleja americana (Scrophulariaceae)
Bursera glabra (Burseraceae)
Calandrinia acaulis (Montiaceae)
Calceolaria microbefaria (Calceolariaceae)
Castilleja fissifolia (Orobanchaceae)
Centropogon alatus (Campanulaceae)
Cestrum buxifolium (Solanaceae)
Chaetolepis lindeniana (Melastomataceae)
Coespeletia moritziana (Asteraceae)
Coespeletia spicata (Asteraceae)
Cordia cylindrostachya (Boraginaceae)
Crotalaria micans (Fabaceae)
Cynoglossum amabile (Boraginaceae)
Danthonia secundiflora (Poaceae)
Deprea orinocensis (Solanaceae)
Disterigma empetrifolium (Ericaceae)
Dodonaea viscosa (Sapindaceae)
Draba chionophila (Brassicaceae)
Echeveria multicolor (Crassulaceae)
Elaphoglossum bellermannianum (Lomariopsidaceae)
Elaphoglossum funiculum (Lomariopsidaceae)
Equisetum bogotense (Equisetaceae)
Erechtites hieraciifolius (Asteraceae)
Eryngium humile (Apiaceae)
Escallonia myrtilloides (Escalloniaceae)
Espeletia schultzii (Asteraceae)
Espeletiopsis pannosa (Asteraceae)
Espeletiopsis pozoensis (Asteraceae)
Espeletiopsis purpurascens (Asteraceae)
Festuca coromotensis (Poaceae)
Festuca elviae (Poaceae)
Galium hypocarpium (Rubiaceae)
Gaultheria myrsinoides (Ericaceae)
Gentiana sedifolia (Gentianaceae)
Geranium diffusum (Geraniaceae)
Geranium meridense (Geraniaceae)
Geranium multiceps (Geraniaceae)
Geranium subnudicaule (Geraniaceae)
Gonolobus antennatus (Apocynaceae)
Graffenrieda latifolia (Melastomataceae)
Gynoxys moritziana (Asteraceae)
Halenia viridis (Gentianaceae)
Hedyosmum racemosum (Chloranthaceae)
Hesperomeles ferruginea (Rosaceae)
Hinterhubera imbricata (Asteraceae)
Hydrocotyle nixoides (Araliaceae)
Hypericum stenopetalum (Hypericaceae)
Hypochaeris setosa (Asteraceae)
Isoëtes karstenii (Isoëtaceae)
Jamesonia auriculata (Pteridaceae)
Jamesonia canescens (Pteridaceae)
Lachemilla equisetiformis (Rosaceae)
Leonurus japonicus (Lamiaceae)
Leucocarpus perfoliatus (Phrymaceae)
Libanothamnus neriifolius (Asteraceae)
Lobelia tenera (Campanulaceae)
Lonicera japonica (Caprifoliaceae)
Lupinus decemplex (Fabaceae)
Lupinus meridanus (Fabaceae)
Lupinus pubescens (Fabaceae)
Luzula racemosa (Juncaceae)
Manettia moritziana (Rubiaceae)
Miconia latifolia (Melastomataceae)
Miconia tabayensis (Melastomataceae)
Momordica charantia (Cucurbitaceae)
Monnina meridensis (Polygalaceae)
Monochaetum meridense (Melastomataceae)
Myoxanthus speciosus (Orchidaceae)
Myrcianthes myrsinoides (Myrtaceae)
Myrosmodes cochleare (Orchidaceae)
Ornithidium miniatum (Orchidaceae)
Orthrosanthus chimboracensis (Iridaceae)
Ottoa oenanthoides (Apiaceae)
Ourisia chamaedrifolia (Plantaginaceae)
Palicourea apicata (Rubiaceae)
Passiflora mixta (Passifloraceae)
Passiflora mollissima (Passifloraceae)
Pentacalia imbricatifolia (Asteraceae)
Peperomia ilaloensis (Piperaceae)
Persicaria nepalensis (Polygonaceae)
Phyllanthus salviifolius (Phyllanthaceae)
Phytolacca bogotensis (Phytolaccaceae)
Piper aduncum (Piperaceae)
Podandrogyne macrophylla (Cleomaceae)
Polylepis sericea (Rosaceae)
Porophyllum ruderale (Asteraceae)
Potentilla heterosepala (Rosaceae)
Psammisia penduliflora (Ericaceae)
Psychotria blepharophora (Rubiaceae)
Pteridium arachnoideum (Dennstaedtiaceae)
Retrophyllum rospigliosii (Podocarpaceae)
Rhodocactus grandifolius (Cactaceae)
Rubus bogotensis (Rosaceae)
Ruilopezia grisea (Asteraceae)
Salvia palifolia (Lamiaceae)
Saurauia excelsa (Actinidiaceae)
Securidaca trianae (Polygalaceae)
Sedum dendroideum (Crassulaceae)
Senecio formosus (Asteraceae)
Senecio funckii (Asteraceae)
Sicyos baderoa (Cucurbitaceae)
Siphocampylus moritzianus (Campanulaceae)
Sisyrinchium tinctorium (Iridaceae)
Stachys venezuelana (Lamiaceae)
Stevia serrata (Asteraceae)
Tagetes filifolia (Asteraceae)
Trichosalpinx pusilla (Orchidaceae)
Vaccinium floribundum (Ericaceae)
Vallea stipularis (Eleocarpaceae)
Vicia andicola (Fabaceae)
Viola stipularis (Violaceae)
Weinmannia balbisiana (Cunoniaceae)
Weinmannia fagaroides (Cunoniaceae)
Weinmannia multijuga (Cunoniaceae)
Werneria pygmaea (Asteraceae)
Fotografováno od 7. do 11. 1. 2016.