Syn.: Cochlidiospermum frieseanum (Knaf) Opiz, Cochlidiospermum opacum (Fr.) Opiz, Veronica agrestis subsp. opaca (Fr.) Bonnier et Layens, Veronica agrestis var. opaca (Fr.) Wahlenb., Veronica frieseana Knaf
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Vyskytuje se především ve střední a severní Evropě, na západě dosahuje do severovýchodní Francie a do Beneluxu, na severu do jižní Skandinávie a do Pobaltí, na východě do severozápadního Ruska, na sever Ukrajiny a do Běloruska, na jihu zasahuje do Alp a do Sedmihradska. Uváděn je též z Turkmenistánu, Kavkazu, Turecka nebo Saúdské Arábie. Jako zavlečený je uváděn z Réunionu.
Rozrazil matný u nás nikdy nepatřil k druhům hojným, jako plevel na polích se dříve častěji vyskytoval v severozápadních Čechách, jinde spíše vzácně, v druhé polovině 20. století téměř vymizel. V poslední době je opakovaně nalézán např. ve východních a jižních Čechách nebo v Bílých Karpatech. Může být přehlížen, často se vyskytuje spolu s podobnými druhy, avšak bezpochyby je vzácný.
Ekologie: Roste jako plevel na polích a v zahradách. Dává přednost lehkým, kamenitým čerstvě vlhkým půdám s dostatkem živin. Zdá se, že je oproti příbuzným druhům vybíravější, uvádí se například, že upřednostňuje okopaniny. Jeho původ je nejasný, stejně jako původní rozšíření, znám je jen jako plevelná rostlina.
Popis: Jednoletá bylina, často od báze větvená s poléhavými, na koncích vystoupavými chlupatými lodyhami dlouhými 10–25 cm. Listy jsou krátce řapíkaté, plynule přecházejí ve stejně vypadající listeny, čepele jsou široce vejčité až okrouhlé, oddáleně mělce zubaté tupými zuby, na vrcholu tupě zakončené, tmavozelené, chlupaté. Čtyřčetné, mírně souměrné květy vyrůstají jednotlivě v paždí listenů a vytvářejí řídký hrozen. Květní stopky jsou obvykle kratší než listeny, jsou chlupaté, za plodu nicí. Kalich je srostlý jen na bází, kališní cípy jsou kopinaté, tupé, vzájemně se nepřekrývající, na ploše i na okrajích chlupaté, při bázi s delšími, často vlnatými chlupy. Koruna je kolovitá, drobná, jen 4–7 mm v průměru, jasně modrá, s tyčinkami přirostlými jen na bázi. Čnělka je rovná, obvykle kratší či zdéli zářezu tobolky, jen vzácně o málo delší. Plodem je nafouklá, ze stran poněkud smáčklá tobolka srdčitého tvaru, porostlá odstálými chlupy dvojího druhu – hustě kratšími krycími a obvykle řidčeji delšími žlaznatými. Zářez tobolky svírá ostrý úhel. Zralé tobolky mívají vystouplou síťnatou žilnatinu. Semena jsou drobná, mušlovitá.
Záměny: Podobných druhů je hned několik, k určování jsou vhodné dobře vyvinuté tobolky. Běžný rozrazil lesklý (Veronica polita) má listy i listeny hrubě zubaté, zatímco rozrazil matný spíše jen vroubkované, dále kališní cípy jsou u rozrazilu lesklého širší, na bázi se vzájemné překrývají a jsou spíše pýřité, čupřina chlupů na bázi chybí.
Vzácnější rozrazil polní (Veronica agrestis) má světlé květy, listy a listeny protáhlejšího tvaru, kališní lístky jsou chlupaté jen na okrajích a tobolky mají jen jeden typ chlupů, a sice delší žlaznaté.
Velmi hojný rozrazil perský (Veronica persica) má zřetelně větší květy, tobolky s laloky jakoby rozestálými, tj. svírají tupý úhel a čnělku má dlouhou, zakřivenou; mívá však na bázi kalicha čupřinu chlupů.
Na polích rostoucí rozrazil rolní (Veronica arvensis) má vzpřímené lodyhy a listeny zřetelně odlišné od listů.
Druhy z okruhu rozrazilu břečťanolistého mají mimo jiné kulovité, nesmáčklé tobolky.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam České republiky (2012) jej řadí mezi druhy kriticky ohrožené (C1t), stejné ohrožení je mu přisouzeno i na Slovensku.
Fotografováno dne 8. 5. 2024 (Česko, Čechy, u Týniště nad Orlicí).