Syn.: Ranunculus acer L.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Celá Evropa kromě nejsevernější a nejjižnější části, západní Sibiř. V Severní Americe je nepůvodní.
U nás nejhojnější pryskyřník, častý na celém území od nížin až po podhorský stupeň. V horách je zřetelně vzácnější.
Ekologie: Vlhčí travinné porosty – louky, pastviny, okraje cest, bez ohledu na podklad. Kvete od května do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny, 20–100 cm vysoké, s velmi krátkým, do 1 cm dlouhým oddenkem. Lodyha přímá, lysá nebo v dolní polovině přitiskle řídce až hustě chlupatá. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel dlanitě 3–5(–7)klaná až -dílná, listové úkrojky cca do 2/3 nebo až k bázi zastřihované, čárkovitě kopinaté, 0,3–0,8 mm široké; lodyžní listy podobné přízemním. Květní stopky ± oblé, přitiskle chlupaté. Korunní lístky žluté, (5–)7,5–10(–13) mm dlouhé, lesklé; kališní lístky ± ke koruně přitisklé, krátce až dlouze chlupaté; nitky tyčinek lysé. Nažky okrouhle vejcovité, lysé, smáčklé, s hákovitě zahnutým zobánkem.
Záměny: Na našem území se mohou objevit dva další poddruhy pryskyřníku prudkého, lišící se širšími úkrojky listů a oddenky až 10 cm dlouhými. Západoevropský pryskyřník prudký Friesův (R. acris subsp. friesianus (Jordan) Rouy et Fouc.), občas zplaňující v parcích a zahradách, má listy měkké, na rubu hustě přitiskle chlupaté, na okrajích úkrojků s četnými hustými zuby. V Bílých Karpatech se vyskytují rostliny velmi blízké poddruhu R. acris subsp. strigulosus (Schur) Hyl. (pryskyřník prudký hřebílkatý), který má listy tuhé, řídce štětinaté, na okrajích úkrojků jen s řídkými zuby, a nitky tyčinek řídce pýřité; vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Evropě. Oba poddruhy nejsou příliš vyhraněné, existuje mnoho přechodných typů k nominátnímu poddruhu.
Poznámka: Druh je jedovatý – obsahuje toxický protoanemonin, který má silně dráždivé účinky a u citlivých jedinců může vyvolávat na pokožce puchýře (ostatně jméno pryskyřník je odvozeno ze staročeského slova pryskýř – puchýř). Tato látka způsobuje rovněž odpornou palčivou chuť, díky níž dobytek rostlinu nežere. Sušením se jedovatost ztrácí.
Fotografovali Jan Prančl a Ondřej Cinkajzl, dne 6. 5. 2011 (Průhonice) a 7. 5. 2011 (Zvole).