Syn.: Batrachium carinatum Schur, Batrachium penicillatum Dumort.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Pochází z Evropy, kde roste od Pyrenejského poloostrova a Irska po Skandinávii a zřejmě až střední Rusko, na jihovýchod asi zasahuje až na Balkán; údaje zejména z jižní a východní části areálu vyžadují zpřesnění. V ČR roste dosti vzácně: prokazatelně se vyskytuje v Ohři, Sázavě, Chrudimce, Loučné, Opavě a Odře, ojedinělé lokality jsou i u Šluknova a Zákup. Na Slovensku se zřejmě vyskytuje v Hronu.
Ekologie: Vodní makrofyt, ve střední Evropě zřejmě vždy provází proudící vody.
Popis: Vytrvalá vodní bylina s lodyhou 0,5–5 m dlouhou, ve střední části až 2,5 mm v průměru. Listy často dvoutvaré: niťovité listy měkké, 4–8krát větvené, za květu 5–20 cm dlouhé, obvykle stejně douhé nebo delší než příslušný lodyžní článek; lupenité listy vyvinuté často současně s niťovitými, dlouze řapíkaté, dosti proměnlivého tvaru (i na jedné lodyze), obvykle s 3–5 laloky, na bázi uťaté nebo laloky čepele svírají tupý úhel. Květy většinou jednotlivé, na stopkách většinou 5–20 cm dlouhých; kališní lístky 4–7 mm dlouhé; korunní lístky 8–15 mm dlouhé, bílé, val kolem jamky nektária obvykle hruškovitý; tyčinek 20–40; pestíků 40–60. Plody se obvykle vyvíjejí.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR je tento druh zařazen v kategorii silně ohrožených/zranitelných (C2r/VU). V Červeném seznamu flóry Slovenska (2015) je uveden jako nedostatečně známý druh (DD).
Poznámka: Lakušníky jsou velmi komplikovanou skupinou taxonů, jejíž systematické hodnocení dosud nebylo ve střední Evropě ukončeno. Ve hře je jednak plasticita morfologická a ekologická (některé druhy překvapivě ani „nerozlišují“ mezi stojatou a tekoucí vodou), u druhů z tekoucích vod ne vždy dobrá schopnost jiného šíření než splavováním po proudu; značným klasifikačním problémem je současná i dřívější hybridizace. Zrovna tento druh je hybridogenního původu: populace z různých toků se vyznačují mj. přítomností nebo absencí lupenitých listů a mohou mít odlišnou rodičovskou kombinaci.
Bílé vodní pryskyřníky byly donedávna v české botanické literatuře řazeny do samostatného rodu lakušník (Batrachium), tato tradice se držela už od 19. století. Naproti tomu anglosaská literatura vymezení samostatného rodu Batrachium stejně tak tradičně nikdy nepřijala. Rozseknutí problému, na čí straně je pravda, měli v rukou molekulární biologové, kteří zjistili, že lakušníky jsou skupinou sice monofyletickou, ale vsazenou někam doprostřed evolučního stromu šířeji pojatého rodu Ranunculus. Takže aby bylo dosaženo principu monofyletičnosti, snaha udržet samostatný rod lakušník by znamenala mnohé další změny jmen mezi pryskyřníky, které by bylo navíc obtížné podpořit uchopitelnými znaky morfologickými. S vřazením lakušníků se tedy smiřme a vězme, že to má racionální důvod a že to není jen výmysl nějakých „bruselských“ botanických technokratů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 15. 7. a 2. 8. 2006 a 1. 8. 2008 (Česko, Sázava u Vilémovic, Odrava v obci Odrava a Opava u Děhylova).