Syn.: Agapanthaceae Voigt, Alliaceae J. Agardh, Narcissaceae Juss.
POPIS:
Vytrvalé byliny se samostatnou cibulí nebo cibulí nasedající na vodorovný oddenek (např. Allium angulosum). Stonek má nejčastěji podobu stvolu, méně často je olistěný, např. u česneku žlutého (Allium flavum); v tom případě je však báze listů pochvatá, objímá stonek a čepele se odklánějí v různých výškách.
Listy jsou střídavé, obvykle přisedlé a dvouřadé, jen zřídka spirální, např. v rodu Allium, se souběžnou žilnatinou bez anastomóz, celokrajné, většinou čárkovité, ploché a bifaciální, např. u bledule jarní (Leucojum vernum), někdy polooblé, např. u česneku kulatohlavého (Allium sphaerocephalon) nebo monofaciální, trubkovité, např. i cibule (Allium cepa); jen vzácně je čepel rozšířená a na bázi s víceméně diferencovaným řapíkem, např. u česneku hadího (Allium victorialis).
Květy jsou oboupohlavné, stavěné podle čísla 3. Mohou být jednotlivé, např. u sněženky (Galanthus nivalis), většinou jsou uspořádány do okolíkovitého květenství, obvykle podepřeného toulcem; tento nepravý okolík (lichookolík) ale představuje kondenzované vrcholičnaté květenství a jeho části jsou obvykle zkrácené šroubele, např. v rodu Allium; zvláštností je květenství hroznovité u Milula spicata. Květní obaly jsou nerozlišené a tvoří okvětí, jsou uspořádány ve 2 kruzích a často jsou volné, např. u bledule jarní (Leucojum vernum), řidčeji na bázi srůstají, např. u Pancratium illyricum, nejčastěji jsou pravidelné, méně často souměrné, např. u Nerine bowdenii; na vnitřních okvětních lístcích se někdy vytvářejí nektária, např. u sněženky Galanthus nivalis; někdy se z okvětních lístků vychlipuje nápadná pakorunka, např. u narcisu Narcissus assoanus. Tyčinek je nejčastěji 6, vzácně jen 3 (např. Zephyra compacta) nebo 9–18 (např. Gethyllis afra), nitky tyčinek mohou být na bázi lupenitě rozšířené, např. u česneku tuhého (Allium strictum), nebo dokonce vytvářet pakorunku, např. u Hymenocallis littoralis; u druhu Narcissus triandrus je známa heterostylie. Gyneceum srůstá z 3 plodolistů, semeník je spodní, méně často svrchní, např. u druhů rodu Allium, nejčastěji trojpouzdrý, jen vzácně jednopouzdrý, např. u Calostemma purpureum, na semeníku mohou být nektária, např. u Nothoscordum gracile; blizna je trojlaločná, výjimečně nedělená, např. u Vagaria parviflora. U některých druhů česneků, např. u Allium vineale, je mnoho květů v květenství přeměněno na pacibulky.
Plody jsou obvykle pouzdrosečné tobolky, jen zřídka jsou to nažky (např. Ammocharis longifolia) nebo bobule, např. u Scadoxus puniceus. Osemení většinou obsahuje černý fytomelan, který jen zřídka chybí, např. u druhů rodu Hymenocallis. Semena nesou někdy masíčka, např. u Sternbergia lutea.
Fotosyntéza probíhá zřejmě u všech druhů C3 cestou.
Z obsahových látek u amarylkovitých byly zjištěny četné alkaloidy, např. crinin a hemanthanin. V rodu česnek (Allium) jsou přítomny charakteristické sirné silice, které dávají jednotlivým druhům odlišnou štiplavou chuť.
ROZŠÍŘENÍ:
Amarylkovité se vyskytují téměř po celém světě, je jich v současnosti rozlišováno 73 rodů a více než 6750 druhů. Nejvíce jich roste v sušších tropech Ameriky, Afriky a Austrálie, zatímco do temperátních částí na severní polokouli jich zasahuje mnohem méně a ve vegetaci chladného klimatu prakticky chybějí. V rozšíření jsou nápadně patrná centra diverzity v Jižní Americe, jižní Africe a Středozemí, založená na zcela jiných rodech; spolu s převahou zástupců na jižní polokouli to odpovídá hypotéze o gondwanském původu. Pouze jediný rod Crinum se přirozeně vyskytuje ve Starém i Novém světě.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Acis
Agapanthus
Allium
Amaryllis
Boophone
Clivia
Crinum
Cyrtanthus
Eustephia
Galanthus
Habranthus
Hesperocallis
Hippeastrum
Hymenocallis
Ipheion
Leucocoryne
Leucojum
Narcissus
Nerine
Nothoscordum
Pancratium
Phycella
Rhodophiala
Scadoxus
Sprekelia
Stenomesson
Sternbergia
Tulbaghia
Urceolina
Zephyranthes
EKOLOGIE:
Amarylkovité podobně jako jiné geofyty převážně rostou na sušších stanovištích a v travinobylinné vegetaci, řidčeji v suchých lesích (např. Narcissus obsoletus), ale jsou mezi nimi i typy rostoucí v lesích mezofilních, např. česnek medvědí (Allium ursinum), nebo lužních, periodicky zaplavovaných, např. bledule letní (Leucojum aestivum). Na vlhkých loukách roste např. narcis Narcissus poëticus subsp. radiiflorus, na horských prameništích Allium schoenoprasum subsp. alpinum. Ve Středozemí je Pancratium maritimum typickým druhem pobřežních dun. V tropech rostou některé druhy rodu Crinum, např. Crinum calamistratum dokonce jako kořenující vodní rostliny.
Květy jsou opylovány převážně hmyzem, jen řidčeji některé jihoamerické zástupce, např. Hippeastrum papilio, opylují kolibříci, analogicky v Africe např. druh Brunsvigia orientalis opylují strdimilové. Jihoamerický druh Hippeastrum calyptratum je opylován letouny.
Druhy, jejichž semena mají masíčka, šíří mravenci, např. sněženku Galanthus nivalis. Vítr někdy šíří celá plodenství, např. u Pancratium maritimum. Semena některých druhů rodu Crinum přenáší voda. Mnohé jihoafrické druhy, např. z rodu Amaryllis, jsou dobře přizpůsobeny k pravidelným požárům.
PŘÍBUZNOST:
Amarylkovité byly vymezovány tradičními morfologickými systémy jako jedna z čeledí z širšího okruhu liliovitých (Liliaceae); hlavním kritériem byla přítomnost spodního semeníku. Moderní molekulární metody ale prokázaly, že posun semeníku (svrchní – spodní) se v rámci jednoděložných rostlin z okruhu liliovitých přihodil několikrát nezávisle na sobě, a nemá tedy zásadní evoluční význam. Systém APG 2 okruh liliovitých rozbil do značného počtu samostatných čeledí, jeho modernější verze (APG 3 a 4) se naopak více snaží o slučování. To je hlavním důvodem, proč mezi amarylkovité byly vřazeny česneky a jejich nejbližší příbuzní, tedy rody význačné svrchním semeníkem, ve verzi APG 2 klasifikované v samostatné čeledi Alliaceae.
VYUŽITÍ:
Možností využití amarylkovitých je více. Především z rodu česnek (Allium) pochází více druhů zeleniny: česnek (Allium sativum), cibule (Allium cepa), šalotka (Allium cepa skupina Aggregatum), „patrová“ cibule (Allium ×proliferum), ošlejch (Allium fistulosum), pažitka (Allium schoenoprasum), pór (Allium porrum), perlovka (Allium ampeloprasum), ale i v poslední době velmi oblíbený česnek medvědí (Allium ursinum); zejména ve Střední Asii se konzumují i další druhy rodu. Různé druhy tohoto rodu obsahují jednak štiplavé silice, které mají antibiotické účinky, jednak i vitamín C.
Přítomnost alkaloidů v Pancratium tenuifolium využívali Sanové v jižní Africe k navození vizuálních halucinací, psychoaktivní účinky mají i některé druhy rodu Brunsvigia. Alkaloid pancratistatin, který se vyskytuje u Hymenocallis littoralis, má účinky proti některým nádorovým onemocněním. Druhy s alkaloidy bývají většinou pro člověka, případně i pro domácí zvířata jedovaté.
Velmi mnoho druhů amarylkovitých má význam okrasný. Na našich zahradách se velmi často setkáváme s více druhy rodu Galanthus, Leucojum a Narcissus, jakož i s mnoha druhy česneků (Allium). V hrnkových kulturách jsou běžné např. Clivia miniata, Hippeastrum ×hortorum, Zephyranthes candida, Amaryllis belladonna, Haemanthus aj. Mnoho těchto druhů dobře roste v teplejších oblastech na záhonech; tam se spolu s nimi často objevují např. i druhy rodů Agapanthus, Hymenocallis a Crinum.
