Syn.: Bombacaceae Kunth, Byttneriaceae R. Br., Sterculiaceae (DC.) Bartl., Tiliaceae Juss.
POPIS:
Rostliny velmi rozmanitého vzhledu: nejčastěji byliny, většinou vytrvalé, poněkud řidčeji i jednoleté (obojí např. v rodech Malva nebo Corchorus), polokeře (více druhů např. v rodu Melhania), keře (např. Hibiscus syriacus), dřevnaté ovíjivé liány (Gossypium), ale i stromy (např. Tilia, Sterculia, Ceiba). Některé tropické dřeviny jsou velmi mohutné (např. Ceiba pentandra), jiné mají charakteristické ostnité kmeny (Ceiba speciosa, Pachira quinata) nebo bizarní vzrůst (druhy rodu Adansonia). Velmi často jsou na všech částech rostliny přítomny hvězdovité chlupy.
Listy jsou střídavé, jednoduché, celistvé nebo členěné až složené podle dlanité žilnatiny; někdy jsou úkrojky nebo špičky listů ostnitě zakončené. Palisty většinou přítomny, vzácněji chybějí (Lasiopetalum).
Květy jsou úžlabní (např. Hibiscus) nebo skládají vrcholičnatá květenství založená na vidlanech (např. Tilia). U některých rodů je typická kauliflorie, kdy květy vyrůstají ze starších větví nebo kmenů, patří k nim např. Herrania a Theobroma. Pod květy se velmi často nachází soubor listenů zvaný kalíšek, např. u rodů Hibiscus, Althaea a Pavonia. Samotné květy jsou obvykle oboupohlavné, pentacyklické, 5četné, méně často 4četné (Tetralix). Vzácně jsou květy jednopohlavné a rostliny jsou jednodomé (Christiana), případně mohou být polygamní (současně se na rostlině vyskytují oboupohlavné i jednopohlavné květy), např. v rodu Triumfetta, nebo mohou být i dvoudomé (některé druhy rodu Dombeya). Kalich je častěji srostlý, volné kališní lístky najdeme např. v rodu Grewia. Korunní lístky jsou volné, u některých rodů jsou korunní lístky diferencovány v zvláštní nehetnatý útvar s kápovitým zakončením (např. Theobroma); koruna je často velká a pestře zbarvená (např. Alcea, Malvaviscus), ale u některých rodů (např. Sterculia) úplně chybí. Tyčinek je obvykle velký počet (v rodu Adansonia jich může být i 1000), méně často je jich jen 5 (Spirotheca), jsou volné (např. Ceiba, Tilia, Grewia) nebo nitkami navzájem srůstají (např. Malva), někdy srostlé tyčinky tvoří dlouhý trubkovitý útvar (např. Hibiscus); prašníky tvoří pouzdra 2 (Tilia, Ceiba) nebo je pouzdro jen jediné (např. Abutilon). Pestík je většinou cenokarpní a vyznačuje se svrchním semeníkem; do srůstů vstupuje nejčastěji 5 plodolistů, které vytvářejí stejný počet pouzder; v rodu Urena navzájem srůstají 2 pětičetné kruhy plodolistů, v rodu Malva může být plodolistů až 12, řidší je menší počet srůstajících plodolistů, např. v rodu Grewia jich bývá (1–)2–3(–4); v rodu Waltheria je semeník jednopouzdrý; čnělka je jediná, počet blizen obvykle odpovídá počtu plodolistů; apokarpní gyneceum mají např. rody Sterculia a Brachychiton. Vajíčko bývá v pouzdrech často jediné.
Plody mohou být dosti různorodé. Často je to pouzdrosečná tobolka (Abutilon, Gossypium) nebo je plod rozpadavý na jednosemenné díly podle počtu plodolistů (Malva), řidčeji je plod jednosemenný a má charakter nažky (Heritiera) nebo oříšku (Tilia). U druhů s apokarpním gyneceem se vyvíjejí souplodí vícesemenných měchýřků (Brachychiton). U rodů Adansonia, Theobroma a Durio je komplikovaný, zčásti dužnatý nepukavý dřevnatějící plod, který lze obtížně klasifikovat. Některé druhy mají dlouze ochmýřená semena (Bombacopsis, Ceiba, a zejména Gossypium).
Fotosyntéza u všech druhů probíhá C3 cyklem. K typickým obsahovým látkám slézovitých patří slizy, které má většina zástupců. Mnohem méně časté jsou alkaloidy příbuzné kofeinu, např. kolatanin u druhů rodu Cola nebo theobromin u kakaovníku (Theobroma).
ROZŠÍŘENÍ:
Do čeledi Malvaceae v dnešním pojetí náleží téměř 250 rodů a asi 4300 druhů. Většina zástupců se vyskytuje v tropech a subtropech, do mírných pásem zasahují omezeně. Velká druhová diverzita této čeledi je např. v oblasti Afrického rohu, některé rody jsou pantropické (např. Hibiscus, Trichospermum).
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Abelmoschus
Abroma
Abutilon
Adansonia
Alcea
Althaea
Alyogyne
Anisodontea
Anoda
Apeiba
Argyrodendron
Bombax
Brachychiton
Callianthe
Ceiba
Cienfuegosia
Colona
Commersonia
Corchorus
Dombeya
Durio
Entelea
Firmiana
Gossypium
Grewia
Guazuma
Helicteres
Heritiera
Hermannia
Herrania
Hibiscus
Hildegardia
Iliamna
Kitaibela
Kleinhovia
Lagunaria
Lasiopetalum
Lavatera
Luehea
Malachra
Malacothamnus
Malope
Malva
Malvastrum
Malvaviscus
Melhania
Melochia
Modiola
Neobrittonia
Nototriche
Ochroma
Pachira
Pavonia
Pseudobombax
Pseudocorchorus
Pterospermum
Radyera
Senra
Sida
Sparmannia
Sphaeralcea
Sterculia
Talipariti
Tarasa
Theobroma
Thespesia
Thomasia
Tilia
Trichospermum
Triumfetta
Urena
Waltheria
Wercklea
EKOLOGIE:
Charakteristickým biotopem zástupců této čeledi je savana nebo poloopadavý monzunový les. V takové vegetaci prosluly zejména bizarní baobaby, na africkém kontinentu Adansonia digitata, na Madagaskaru např. Adansonia rubrostipa. Mnohé dřeviny z tohoto prostředí mohou dorůstat úctyhodných rozměrů, např. Ceiba pentandra může dosáhnout výšky až 60 m. V savaně ale najdeme i menší keře nebo byliny z rodů Gossypium, Hibiscus a Pavonia. Ve vlhkém prostředí tropických deštných lesů se vyskytují např. druhy rodů Theobroma a Cola. Více druhů přesahuje do subtropických biotopů, např. v jihoafrických formacích fynbos, renosterveld a karroo se vyskytuje mnoho zástupců rodu Hermannia. Do mírného pásma zasahuje jen menší počet slézovitých: mohou to být stromy, zejména lípy (Tilia), i byliny, které mají charakter teplomilných druhů, např. slézovec durynský (Lavatera thuringiaca), subhalofytů s vazbou na částečně zasolená stanoviště (Althaea officinalis) i ruderálů, např. sléz přehlížený (Malva neglecta).
Květy slézovitých přinášejí velmi často nektar a jsou opylovány ponejvíce blanokřídlým hmyzem, ale existují i další možnosti. Mouchy obvykle opylují bezkorunné květy rodu Sterculia, ale také kakaovníky (Theobroma). Velké květy mnohých stromů opylují obratlovci. U květů druhů rodu Ceiba, Pachira, Ochroma a některých baobabů (Adansonia) jsou to nejčastěji netopýři, u jiných druhů baobabů to mohou být i lemuři, některé druhy rodu Pseudobombax opylují malí nektarožraví vačnatci. Ptáci opylují mnohé slézovité jihoamerické (např. Spirotheca), řidčeji i africké (Radyera urens), madagaskarské (např. Megistostegium) nebo indické (Helicteres isora).
Ochmýřená semena druhů některých rodů (Ceiba, Gossypium) jsou adaptována na šíření větrem. Někteří zástupci mají adaptace na šíření ve vodě, např. druhy rodu Heritiera mají lehké plody, které vydrží dosti dlouho plavat i v chemicky agresivním prostředí vody mořské.
Další druhy šíří živočichové, např. Triumfetta má na povrchu diaspor háčky; platí to zřejmě i o komplikovaných plodech (polo)dužnatých (Theobroma, Durio).
PŘÍBUZNOST:
Čeleď náleží do řádu Malvales. Dnešní široké pojetí vzniklo spojením čtyř čeledí, které byly v tradičních morfologických systémech vedeny samostatně. Kromě vlastních slézovitých (Malvaceae) to byly lejnicovité (Sterculiaceae), cejbovité (Bombacaceae) a lípovité (Tiliaceae). Ačkoli mezi vlastními slézovitými převažovaly (alespoň v temperátní zóně) byliny, bylinné zástupce bylo možné najít i v mnoha ostatních skupinách: Melhania a Hermannia náležely mezi Sterculiaceae, Corchorus a Triumfetta mezi Tiliaceae.
VYUŽITÍ:
Slézovité mají pro člověka značný praktický význam. Najdeme zde jedny z nejvýznamnějších přadných rostlin, k nimž patří bavlník (Gossypium), z nějž se získává vlákno z trichomů na semenech, jednak jutovník (Corchorus capsularis), ale i kenaf (Hibiscus cannabinus), jejichž vlákna představují cévní svazky. Dříve se též využívala kratší vlákna ze semen kapoků (Ceiba), a to jako vycpávkový materiál. Z některých zástupců se využívá olej ze semen, to platí o bavlníku, ale i o amerických kakaovnících (Theobroma). Kakaovníky obsahují také alkaloid theobromin a kakao patří k významným pochutinám s povzbuzujícím účinkem. Jiné alkaloidy z afrických druhů rodu Cola (zejména jde o kolatanin) s podobným povzbuzujícím účinkem využívají zejména oblíbené nápoje Coca-cola a Pepsi-cola.
Velké stromové druhy mají význam pro produkci dřeva. To platí v tropech zejména o Ochroma pyramidale, která dává balsu, v temperátní zóně o lípách (Tilia), jejichž měkké dřevo se výborně opracovává.
Slizovité látky, které mnohé druhy obsahují (v nati, listech, ale i květech), předurčují mnohé zástupce k využití v tradičním léčitelství. Platí to o lípách (Tilia) i o slézech (Malva moschata), proskurníku (Althaea officinalis), tzv. slézových růžích (Alcea rosea), ale i o ibišcích (Hibiscus).
V neposlední řadě mnohé druhy mají význam jako okrasné rostliny. I v našich podmínkách se jako okrasné rostliny pěstuje např. sléz lesní (Malva sylvestris), ibišek syrský (Hibiscus syriacus), v sadovnictví se uplatňují lípy naše i cizí (např. Tilia tomentosa nebo Tilia americana). Jako nenáročná pokojová rostlina se pěstuje např. Sparmannia africana. Četné slézovité se vysazují i v subtropech a tropech – např. Malvaviscus penduliflorus, Hibiscus rosa-sinensis a Thespesia populnea.
Fotografovali Vít Grulich, Jindřiška Vančurová, Věra Svobodová, Jindřich Houska, Naděžda Gutzerová a Ladislav Hoskovec.