Syn.: Viola emirnensis Bojer, Viola zongia Tul.
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Rozšíření: Druh má dosti rozsáhlý areál v horách subsaharské Afriky. Na východě kontinentu roste od Eritrey po Jihoafrickou republiku, na západě v Nigérii, Kamerunu a na ostrově Bioko. Dále se vyskytuje na Madagaskaru. V horách tropické Afriky se vyskytují jen tři druhy violek: Viola nannae má listy na bázi zaokrouhlené až klínovité, Viola eminii se vyznačuje přítomností přívěsků na kalichu a ledvinitými až téměř okrouhlými listy.
Ekologie: Vlhké trávníky, světlé horské lesy a lesní okraje, občas na úhorech, v nadmořských výškách 1000–3700 m.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivými, kořenujícími, až 60 cm dlouhými výběžky. Listy jsou řapíkaté, řapík je 0,4–3,2 cm dlouhý; čepel je široce vejčitá až téměř okrouhlá, 0,9–3,2 cm dlouhá a 0,7–2,8 cm široká, na bázi srdčitá, vroubkovaná až zoubkovaná, na vrcholu tupá nebo zašpičatělá, obvykle na líci lysá, na rubu chlupatá; palisty jsou vejčité až čárkovitě kopinaté. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů; květní stopka je 1–4 cm dlouhá, s 2 listenci v horní polovině; kališní lístky jsou čárkovité až kopinaté, nestejné; koruna o málo přesahuje kalich, červenofialová nebo modrofialová, v ústí světlejší, ostruha je 2–3 mm dlouhá; prašníky jsou přisedlé; semeník je téměř kulovitý, lysý. Tobolka je vejcovitá, 4–6 mm dlouhá, špičatá, lysá.
Fotografováno dne 28. 10. 2013 (Etiopie, Simien Mountains NP, Sankaber).