VIOLA HEDERACEA Labill. – violka břečťanovitá / fialka

Syn.: Erpetion cymbalariae DC. ex Sweet, Erpetion hederaceum (Labill.) Sweet, Viola reniformis R. Br. ex Ging.
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité

Viola hederacea

Popis: Vyskytuje se v jihovýchodní Austrálii (od východního Queenslandu po jihovýchod Jižní Austrálie) a na Tasmánii.

Ekologie: Roste na středně vlhkých až suchých stanovištích, v lesních lemech a v křovinách, v pásmu od mořského pobřeží až do subalpínského stupně. Kvete od října do ledna.

Viola hederacea

Popis: Vytrvalá bylina vytvářející stolony, lysá nebo chlupatá. Listy jsou dlouze řapíkaté, ledvinovité až téměř polookrouhlé, 5–35 mm dlouhé a 5–50 mm široké, na bázi uťaté nebo klínovité, celokrajné nebo zubaté, na vrcholu tupé; palisty jsou čárkovité, 2–8 mm dlouhé; květní stopka je (3–)6–17 cm dlouhá, převyšující listy, kališní lístky jsou kopinaté, 3–6 mm dlouhé, špičaté, korunní lístky jsou 7–10 mm dlouhé, dvoubarevné, bílé a nafialovělé, anteriorní lístek je klínovitý až obvejčitý, 8–10(–12) mm dlouhý, nejširší v distální třetině, obvykle vykrojený. Plodem je vejcovitá tobolka, 4–6 mm dlouhá.

Záměny: Nezřídka je violka břečťanovitá zaměňována za violku Banksovu (Viola banksii), chybně určeny bývají rostliny dokonce i v řadě evropských botanických zahrad. Nejsnadněji lze oba druhy rozlišit podle tvaru listů, u V. hederacea jsou obvykle na bázi uťaté, eventuálně široce klínovité, V. banksii je má víceméně okrouhlé s hlubokým a úzkým srdčitým zářezem.
V mokřinách jihovýchodní Austrálie se rovněž vyskytuje podobná Viola eminens, jejíž listy jsou široce ledvinovité.

Viola hederacea
Viola hederacea
Viola hederacea
Viola hederacea

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 2. 11. 2023 (Austrálie, Victoria, Grampians National Park).