VIOLA STIPULARIS Sw. – violka / fialka

Syn.: Ionidium stipulare (Sw.) Schult., Viola begoniifolia Benth., Viola callosa Benth., Viola obliquifolia Turcz.
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité

Viola stipularis

Rozšíření: Roste od Kostariky přes Panamu do Kolumbie a dále na jih až do severního Peru, dále ve Venezuele a na Malých Antilách na sever až po ostrov St. Kitts.

Ekologie: V podrostu vlhkých horských, často mlžných lesů v nadmořských výškách do 3000 m.

Popis: Vytrvalá bylina s víceméně přímou, až 20 cm vysokou lodyhou; oddenek je dřevnatý, plazivý. Listy jsou střídavé; řapík je až 8 mm dlouhý; čepel je kopinatá, až 9,5 cm dlouhá a 3,2 cm široká, na bázi asymetrická, klínovitá, vroubkovaná až pilovitá, na vrcholu dlouze zašpičatělá; palisty jsou úzce trojúhelníkovité, až 2 cm dlouhé, hnědé, na okraji třásnité. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů na stopkách až 6 cm dlouhých; listence jsou šídlovité; kališní lístky jsou kopinaté, asi 6 mm dlouhé; korunní lístky jsou bílé, fialově žilkované, 4 horní jsou vejčité až eliptické, 6,5–7,5 mm dlouhé, dolní je obvejčitý, až 9 mm dlouhý, s krátkou, jen asi 1 mm dlouhou ostruhou; tyčinky jsou přisedlé; semeník je svrchní. Plodem je elipsoidní, 6–7 mm dlouhá tobolka.

Viola stipularis
Viola stipularis
Viola stipularis
Viola stipularis

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 18. 2. 2014 (Kostarika, Tapantí).