Syn.: Viola canina subsp. pratensis (Mert. et W. D. J. Koch) Čelak., Viola canina subsp. pumila (Chaix) Rouy et Foucau, Viola persicifolia auct. non Schreb., Viola pratensis Mert. et W. D. J. Koch
Česká jména: violka nízká (Kubát 2002)
Slovenská jména: fialka nízka (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Rozšíření: V Evropě roste od západní Francie a severní Itálie přes střední Evropu dále na východ a na Balkán, na severu zasahuje do střední Skandinávie, na východě zasahuje přes jih evropské části Ruska dále zřejmě až na západní a jižní Sibiř a do hor Střední Asie (až do Kyrgyzstánu a Tádžikistánu).
U nás roste spíše vzácně od nížin do pahorkatin, v nivách velkých řek a v pánvích s výskytem slatin, častější je jen na jižní Moravě.
Ekologie: Roste na zaplavovaných nivních loukách, na slatinách, podél pramenných horizontů na svazích, na minerálně silných půdách. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–25 cm vysoká , bez přízemní růžice listů. Lodyhy jsou přímé nebo krátce vystoupavé, lysé nebo papilnaté. Čepele listů jsou úzce kopinaté nebo protáhle podlouhle kopinaté, nejčastěji 3–4krát delší než široké, vroubkovaně pilovité až téměř celokrajné, na bázi klínovité. Řapíky jsou tužší, úzce z čepele křídlaté až téměř bezkřídlé. Palisty jsou různě dlouhé, u horních listů často delší než řapík, jsou nepravidelně zubaté až celokrajné, horní nejvýše 5 mm široké. Květy jsou jednotlivé na tenkých květních stopkách, kališní lístky jsou špičaté, korunní lístky jsou úzce obvejčité, fialově až bledě fialově modré nebo bledé, na bázi bělavé, struha je bledá, krátká, asi tak dlouhá jako kališní přívěsky. Plodem je tobolka, semena jsou drobná, tmavohnědá.
Ohrožení a ochrana: V ČR je tento druh zařazen k silně ohroženým druhům (C2t), ve stejné kategorii chráněn i zákonem (§2). Na Slovensku je hodnocen jako ohrožený (EN), také zde je chráněn zákonem (§).
Fotografováno dne 20. 5. 2012 (Česko, severně tůně Bruksa).