Syn.: Agavaceae Dumort., Anthericaceae J. Agardh, Aphyllanthaceae Burnett, Convallariaceae Horan., Hyacinthaceae Batsch ex Borkh., Ruscaceae Spreng.
POPIS:
Vytrvalé byliny s oddenkem nebo cibulí, méně často keře (např. Asparagus horridus), nebo liány (např. Semele androgyna); zejména velké druhy mohou mít sukulentní vzhled, např. Agave chrysantha. Zřídka se setkáváme i s atypicky tloustnoucími dřevinami stromového vzrůstu, mezi něž patří např. Beaucarnea recurvata nebo Dracaena cinnabari. V rodu Agave se velmi často setkáváme s víceletou monokarpií. Některé druhy s jednopohlavnými květy mohou být dvoudomé, to platí i pro chřest lékařský (Asparagus officinalis).
Listy jsou většinou střídavé, výjimečně v přeslenech, např. u kokoříku přeslenitého (Polygonatum verticillatum); obvykle jsou přisedlé, ale řapíkaté listy má např. konvalinka vonná (Convallaria majalis); listy mohou být ploché, lupenité a obvykle celokrajné, např. u pstročku Maianthemum canadense, u mnoha druhů rodu Agave jsou listy dužnaté a na okraji ostnité, jakož i zakončené pichlavou špičkou; některé druhy mají listy oblé, monofaciální, např. Albuca juncifolia nebo Dracaena angolensis. Někdy jsou listy zakrněné, šupinovité, a jejich funkci přebírají fylokladia (tj. útvary stonkového původu), která mohou být jehlicovitá (např. u Asparagus albus), nebo lupenitá (např. u Ruscus aculeatus). Rovněž listy u kokoříků, např. u kokoříku mnohokvětého (Polygonatum multiflorum), by měly být spíš označovány jako listeny (pravé listy jsou ve skutečnosti zakrnělé, šupinovité).
Květy jsou obvykle oboupohlavné, méně často jednopohlavné (např. u Asparagus acutifolius), někdy se v květenství objevují i květy sterilní, např. u Muscari comosum. Výjimečně jsou květy jednotlivé, např. u Aspidistra longiloba, častěji tvoří hroznovitá květenství, která mohou být tvořena i vysokým počtem květů, např. u Agave vilmoriniana dosahuje květenství délku až 5 metrů; někdy se květenství latovitě větví, např. u Dracaena draco. Jsou stavěné obvykle podle čísla 3, výjimečně 4 (např. Aspidistra oblanceifolia). Květní obaly jsou nerozlišené a tvoří okvětí, jsou uspořádány ve 2 kruzích a mohou být volné, např. ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia), na bázi srostlé, zvonkovité, např. u Hosta lancifolia, trubkovité, např. u kokoříku lékařského (Polygonatum odoratum), nebo dokonce baňkovité, např. u modřence arménského (Muscari armeniacum); obvykle jsou barevné, ale někdy se v květenství objevuje barevný kontrast – např. u modřence tenkovětého (Muscari tenuiflorum) – mezi nápadnými sterilními a nenápadnými fertilními květy. Tyčinek je obvykle 6, ale Aspidistra dodecandra jich má 12, v rodu Aspidistra u druhů se 4četnými květy je tyčinek obvykle 8 (např. Aspidistra oblanceifolia). 3 tyčinky a 3 staminodia najdeme např. u Albuca flaccida; v samičích květech jsou tyčinky přeměněny na staminodia; nitky tyčinek mohou být volné, např. bělozářky větvité (Anthericum ramosum), nebo přirostlé k okvětí, např. u modřence širolistého (Muscari botryoides), nebo srůstají navzájem, např. u listnatce čípkového (Ruscus hypoglossum). Gyneceum tvoří 3 srostlé plodolisty (v 4četných květech některých druhů rodu Aspidistra jsou plodolisty 4), semeník je převážně svrchní, ale existují i typy se spodním semeníkem, např. Furcraea foetida; blizna může být trojlaločná, např. u chřestu Asparagus acutifolius, nebo nedělená, např. u snědku nicího (Ornithogalum nutans).
Plody jsou obvykle pouzdrosečné tobolky, např. u snědku úzkolistého (Ornithogalum orthophyllum), nebo bobule, např. u konvalinky (Convallaria majalis). Osemení často obsahuje černý fytomelan, řidčeji fytomelan chybí, např. u pstročku dvoulistého (Maianthemum bifolium).
Fotosyntéza probíhá převážně standardní C3 cestou, ale u většiny druhů rodu Agave byla prokázána fotosyntéza CAM typu.
Mezi význačné obsahové látky patří steroidní glykosidy u konvalinky (Convallaria majalis), steroidní saponiny, např. u kokoříků (Polygonatum).
ROZŠÍŘENÍ:
Chřestovité rostou téměř po celém světě, je jich v současnosti rozlišováno 119 rodů a asi 2600 druhů. Ačkoli převažují na severní polokouli, některé skupiny mají zřetelně gondwanský původ, např. rody Arthropodium a Cordyline. V rozšíření jsou nápadně patrná centra diverzity v území s mediteránním typem klimatu, tj. ve Středozemí (např. rody Muscari a Ornithogalum, zvláštností je zde evolučně velmi izolovaný druh Aphyllanthes monspeliensis, v některých systémech klasifikovaný na úrovni samostatné čeledi, dále v jižní Africe (např. početné rody Lachenalia a Albuca) i na západě Severní Ameriky (např. četné druhy rodu Brodiaea), velkou diverzitou zástupců rodu Agave vidíme v aridních územích na pomezí USA a Mexika. V Střední Americe roste více druhů pstročků, např. Maianthemum gigas.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Agave
Albuca
Anthericum
Aphyllanthes
Arthropodium
Asparagus
Autonoë
Beaucarnea
Bellevalia
Brimeura
Brodiaea
Camassia
Convallaria
Cordyline
Dasylirion
Dipcadi
Dracaena
Drimia
Drimiopsis
Eucomis
Eustrephus
Furcraea
Fusifilum
Hesperoyucca
Hosta
Hyacinthoides
Hyacinthus
Lachenalia
Ledebouria
Liriope
Maianthemum
Massonia
Merwilla
Muscari
Nectaroscilla
Oncostema
Ophiopogon
Ornithogalum
Othocallis
Paradisea
Peliosanthes
Polygonatum
Prospero
Puschkinia
Reineckea
Rohdea
Ruscus
Scilla
Semele
Sowerbaea
Speirantha
Thysanotus
Triteleia
Yucca
EKOLOGIE:
Ve střední Evropě se s chřestovitými setkáváme především na dvou typech stanovišť. Část druhů – zejména ty oddenkaté – provází lesní podrost, k nim patří např. pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) nebo kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum). Cibulnaté geofyty mají obvykle charakter efemeroidů a kvetou v jarním období, rostou jak na otevřených místech, např. modřenec hroznatý (Muscari neglectum), tak v předjarním listnatém lese před zápojem korun, např. ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis). Vazbu na suchá stanoviště má i chřest lékařský (Asparagus officinalis), další druhy chřestů jsou typické pro xerofilní typy mediteránní vegetace. Spolu s nimi často rostou i efemeroidní geofyty, např. Dipcadi serotina i statná podzimní Drimia maritima. V analogických podmínkách Severní Ameriky roste např. Brodiaea coronaria. Druhy rodu Asparagus, např. Asparagus capensis, jakož i geofyty z rodu Lachenalia, např. Lachenalia unifolia, provázejí jihoafrické formace fynbos a renosterveld. Velmi zvláštní „lesy“ vytváří stromové dračince s deštníkovitými korunami, např. Dracaena cinnabari v savaně na Sokotře, specifickou funkci mají statné druhy rodů Yucca, Agave a Furcraea v aridních územích Mexika. Jiné tropická chřestovité rostou i ve vlhkých stálezelených porostech, např. dračinec Dracaena reflexa nebo Cordyline mauritiana, ve středoamerických mlžných lesích se v podrostu setkáváme např. s druhem Maianthemum paniculatum.
Květy jsou opylovány převážně hmyzem, to platí i pro zástupce rodu Aspidistra, které mají poměrně nenápadné květy ukryté mezi listy na povrchu půdy: opylují je většinou dvoukřídlí. Některé americké zástupce čeledi opylují kolibříci, např. Hesperaloe parviflora, mnohé další druhy rodu Agave jsou opylovány letouny.
Druhy s dužnatými plody se šíří především endozoochorií, velmi často prostřednictvím ptáků. Druhy, které vytvářejí na semenech masíčka, šíří mravenci, je to např. středoevropská ladoňka dvoulistí (Scilla bifolia) i jihoafrická Lachenalia pallida.
PŘÍBUZNOST:
Vymezení chřestovitých doznalo v nedávné minulosti řadu změn: tradičními morfologickými systémy byly druhy dnes sem řazené zahrnovány do čeledi liliovitých (Liliaceae). Moderní molekulární metody ale prokázaly, že zásadní evoluční význam má přítomnost černých barviv (fytomelanů) v osemení (a to alespoň v počátku ontogeneze), které stojí za oddělením chřestovitých dokonce do jiného řádu. Systém APG 2 okruh liliovitých rozbil do značného počtu samostatných čeledí – tak byla např. vymezena samostatná čeleď Asparagaceae, která byla definována přítomností fylokládií. Novější verze moderních systémů (APG 3 a 4) se naopak více snaží o slučování, jeho výsledkem je dnešní, poněkud širší náplň čeledi.
VYUŽITÍ:
Když se řekne chřest, hned si představíme lahůdkovou zeleninu – pěstují se kultivary vyšlechtěné z druhu Asparagus officinalis. Z některých druhů rodu Agave se získává sladká šťáva (agávový sirup), která je nezbytnou surovinou pro přípravu tequily. Cévní svazky z listů některých druhů chřestovitých mají využití jako textilní surovina: to platí především o sisalu (Agave sisalana), v minulosti se takto využívaly i další druhy, např. Furcraea foetida i Dracaena angolensis. Jako „textilní“ materiál se používaly i listy druhu Cordyline fruticosa k výrobě sukének pro taneční kreace hula na Havaji, podobně i na ostrovech Tonga.
Když se řekne asparágus, máme zase často na mysli „zelené“, které se přidává do kytic řezaných květů. K tomu účelu se pěstuje více druhů, zejména Asparagus densiflorus. Stejně tak se pěstuje řada dalších druhů chřestovitých: téměř v každé zahrádce najdeme modřence (Muscari), velmi často se pěstují i druhy z širšího příbuzenstva ladoněk (Scilla), hyacinty (Hyacinthus) a další. Ze severoamerických chřestovitých se občas pěstuje např. Brodiaea californica. Mezi oblíbené okrasné rostliny patří i konvalinka (Convallaria majalis) nebo druhy rodu Hosta, v tropech se mnohde setkáváme s dračinci (Dracaena) nebo druhy rodu Cordyline. Dračinec Dracaena fragrans a několik příbuzných druhů patří mezi časté pokojové rostliny, které se snadno pěstují, do stejného rodu dnes patří i „tchýnin jazyk“, Dracaena trifasciata. Mezi pokojovkami se ale objevují i mnohé další druhy, třeba Rohdea japonica.
Mnoho zástupců chřestovitých sloužilo i v lidovém léčitelství. Některé druhy lidé používali jako důležité prostředky při magických obřadech, např. Cordyline fruticosa hrála roli v černé magii u obyvatel Filipín i u Polynésanů.
Fotografovali Rudolf Hlaváček, Ladislav Hoskovec, Věra Svobodová, Alena Vydrová.