Syn.: Asclepiadaceae R. Br.; Plumeriaceae Horan.; Stapeliaceae Horan.; Vincaceae von Vest
POPIS:
Rostliny dosti rozmanitého vzhledu, často liány (např. Parametria a Allamanda), keře (např. Nerium), stromy (např. Plumeria), méně často polokeře až byliny (Vinca minor), ale i mezi nimi jsou typy liánovitého charakteru (např. Periploca), a dokonce stonkoví sukulenti (např. Sarcostemma, Caralluma a Stapelia). Naprostá převaha zástupců je polykarpická. Většina zástupců tvoří v pletivech latex, méně často bezbarvou tekutinu (např. Allamanda schottii).
Listy jsou převážně vstřícné, jen výjimečně střídavé (např. Cerbera) nebo po 3–9 v přeslenu (Allamanda, Alstonia), vždy jednoduché, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou, obvykle bifaciální, řidčeji isobilaterální (Nerium oleander); u stonkových sukulentů obvykle zakrnělé. Palisty většinou chybějí, jen zřídka jsou přítomny jako límeček (Mondia), případně i trny (Pachypodium).
Květy jsou vždy oboupohlavné, 5četné, výjimečně 4četné (Carissa tetramera), tetracyklické, pravidelné, uspořádané ve vrcholičnatém květenství, řidčeji jednotlivé (Vinca minor). Květní obaly jsou rozlišené; kalich je na bázi kratičce srostlý; koruna je rovněž srostlá, kolovitá, nálevkovitá až zvonkovitá, zpravidla nápadná, korunní cípy jsou v pupenu povětšinou svinuté, a to levotočivě (např. Hunteria) nebo pravotočivě (např. Ochrosia), někdy jsou jen k sobě přiloženy (Vincetoxicum), na bázi korunních cípů se někdy vytváří třásnitá pakorunka (Nerium). Tyčinky tvoří jediný kruh (proti kališním lístkům), bázemi přirůstají ke korunní trubce, občas se na nich tvoří složité přívěsky, které dohromady vytvářejí zvláštní strukturu zvanou korona (někdy se pro tento útvar též používá označení pakorunka) – např. v rodech Asclepias nebo Sarcostemma. Prašníky mohou spolu srůstat (Periploca), někdy spolu s čnělkou vytvářejí útvar zvaný gynostegium (Hoya), nebo zůstávají volné (Plumeria); pylová zrna se mohou někdy slepovat v brylky (např. Asclepias). Gyneceum převážně tvoří 2 plodolisty, zcela výjimečně je v rodu Pleiocarpa plodolistů 3–5(–8); plodolisty mohou být úplně apokarpní (Vinca), nebo mohou v době květu srůstat v oblasti čnělky (např. v rodu Vincetoxicum), vzácně mohou být plodolisty trvale srostlé celé (Carissa); semeník je svrchní; blizna je jediná. V každém plodolistu se většinou zakládají alespoň dvě vajíčka.
Plody jsou dosti rozmanité: v případě částečného srůstu se za zralosti plodolisty oddělují do samostatných apokarpních plodů typu měchýřek (např. Vincetoxicum), bobule (Hunteria), peckovice (Ochrosia) nebo nažka (Cameraria). Pokud nedojde k rozpadu plodolistů, cenokarpní plody mohou mít charakter tobolky (Allamanda), bobule (Carissa) nebo peckovice (Cascabela). Semena mají endosperm s olejovými zásobními látkami, jsou často zploštělá; pokud je plod pukavý, mohou být často ochmýřená (Asclepias), méně často bez těchto chlupů (Plumeria).
Z obsahových látek jsou velmi často přítomny alkaloidy (např. v rodu Vinca) nebo glykosidy (např. u Nerium oleander). Fotosyntéza se odehrává nejčastěji běžným C3 cyklem, u některých rodů (např. Carissa) byla zjištěna CAM fotosyntéza, při níž se průduchy otevírají pouze v noci, kdy dochází k vázání oxidu uhličitého do kyseliny jablečné, z níž se za dne opět uvolňuje a je asimilován standardním Calvinovým cyklem, tedy opět C3 fotosynézou.
ROZŠÍŘENÍ:
Do čeledi se řadí asi 415 rodů a 4550 druhů. Převážná většina roste v tropech, zatímco do temperátních oblastí zasahují zcela ojediněle. Do střední Evropy zasahují pouze rody Vinca a Vincetoxicum, v Severní Americe jsou nejdále na sever rozšířeny rody Apocynum a Asclepias.
Poměrně řídké jsou překvapivě i ve Středozemí, kam zasahují – kromě rodů známých ze střední Evropy – ještě např. rody Nerium a Periploca. Naproti tomu v tropech jsou hojné jak v aridních, tak v humidních oblastech.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Acokanthera
Adenium
Alafia
Allamanda
Allomarkgrafia
Alstonia
Alyxia
Amsonia
Ancylobotrys
Apocynum
Araujia
Asclepias
Beaumontia
Calotropis
Caralluma
Carissa
Cascabela
Catharanthus
Cerbera
Ceropegia
Cryptolepis
Cryptostegia
Cynanchum
Daemia
Diplolepis
Echites
Edithcolea
Glossonema
Gomphocarpus
Hoya
Ischnolepis
Kanahia
Kopsia
Leptadenia
Marsdenia
Mascarenhasia
Matelea
Microloma
Nerium
Ochrosia
Pachypodium
Parsonsia
Pentatropis
Pentopetia
Periploca
Pervillaea
Plumeria
Raphionacme
Rhazya
Secamone
Spongiosperma
Stapelia
Strophanthus
Tabernaemontana
Trachelospermum
Vinca
Vincetoxicum
Voacanga
Wrightia
EKOLOGIE:
V centru svého rozšíření v tropech jsou Apocynaceae zastoupeny na velmi různorodých stanovištích. Najdeme zde druhy deštných lesů (např. Alstonia), poloopadavých monzunových lesů (např. Plumeria rubra), savan (např. Adenium obesum, Calotropis procera) až stanovišť polopouštních, kde jsou zastoupeny především sukulentní typy (např. Ceropegia dichotoma). Oleandr (Nerium oleander) je typickou dřevinou štěrkových náplavů v nivách mediteránních řek. Nejdále na sever zasahující druhy najdeme v mezofilních lesích (Vinca minor), tak v lesích xerofilních, odkud přecházejí i do bezlesí (Vincetoxicum hirundinaria, ale i Apocynum androsaemifolium). Některé druhy rodu Asclepias (např. Asclepias speciosa) rostou v lesních lemech v horách. Rostliny jsou prakticky bez výjimky opylovány živočichy, zejména hmyzem – morfologické adaptace v květech nasvědčují vysoké specializaci. Mnoho druhů používá k lákání hmyzích opylovačů nápadnou vůni; např. nepříjemně páchnoucí květy u druhů rodu Stapelia jsou specializovány na opylení dvoukřídlým hmyzem (masařkami).
PŘÍBUZNOST:
Čeleď náleží do příbuzenstva hořcovitých (Gentianaceae). V minulosti se nejčastěji používalo členění do dvou samostatných čeledí – Apocynaceae a Asclepiadaceae. Jak však ukázala molekulárně biologická data, Apocynaceae v užším smyslu jsou ale skupinou parafyletickou, protože rody dříve řazené do samostatné čeledi Asclepiadaceae jsou vmezeřeny mezi ně. Je tedy proto vhodnější čeleď Apocynaceae udržovat v širším pojetí.
VYUŽITÍ:
Mezi toješťovitými je mnoho oblíbených okrasných rostlin. Ve střední Evropě se takto využívá i barvínek menší (Vinca minor), velmi oblíbené jsou i v tropech, kde se jako okrasné dřeviny pěstují např. druhy rodů Allamanda, Mandevilla, Carissa; Plumeria rubra, původem z tropické Střední Ameriky, se v jihovýchodní Asii stala dokonce symbolem nesmrtelnosti pro buddhisty. Mezi oblíbené hrnkové květiny patří některé sukulentní druhy, např. z rodů Stapelia a Caralluma, a liánovité byliny, např. Hoya carnosa. Díky obsahovým látkám se mnohé druhy využívají jako významná farmaceutická surovina (např. Catharanthus roseus), v současné době se studuje využití mnoha dalších druhů. Některé druhy, které produkují ochmýřená semena, se zejména v minulosti využívaly jako textilní surovina na produkci vycpávkového materiálu; to se týká zejména druhu Asclepias curassavica. Mnoho druhů je nebezpečně jedovatých, např. Cascabela thevetia, ale i Nerium oleander.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich.