Vincenz Maiwald (Vincenz Fridolin Maiwald) se narodil dne 11. prosince 1862 v Hostinném, zemřel dne 7. prosince 1951 v Rožďalovicích. Byl to broumovský benediktin, kněz, který se do historie české botaniky zcela nesmazatelně zapsal svou obsáhlou studií o dějinách botaniky v Čechách.

Základní vzdělání si odbyl na měšťance ve svém rodišti, kam nastoupil v roce 1868. Traduje se, že už tehdy miloval přírodu a inklinoval k přírodním vědám, svůj první herbář vyrobil v roce 1872. Po roce 1874 studoval v Hostinném na gymnáziu, v roce 1878 přestoupil na klášterní gymnázium do Broumova. Nakonec odešel v roce 1882 studovat do Prahy teologii, poté vstoupil do benediktinského řádu, vysvěcen na kněze byl v roce 1887.
Od roku 1893 působil jako profesor na klášterním gymnáziu v Broumově, 30 let zde potom zastával funkci ředitele.

Broumov

Jeho naprosto nejzásadnější vědeckou prací je historický spis Geschichte der Botanik in Böhmen, který vyšel v roce 1904. Hned v úvodu připomíná Maiwald zásluhy hraběte Kašpara ze Šternberka, který vytvořil v roce 1817 první ucelenější zprávu o dějinách botaniky v Čechách (Abhandlung über die Pflanzenkunde in Böhmen). Maiwald sám začlenil do svých dějin botaniky v Čechách i nejstarší písemné památky z dob před etablováním botaniky jako samostatné vědy, jsou tu zmínky o botanicky relevantních pramenech už z 12. století. Nezapomněl ani na Jana Černého a Tadeáše Hájka, obsáhle referoval rovněž o Adamovi Zalužanském, ocenil jej jako prvního českého botanika, který oddělil botaniku od medicíny. Neopomněl však samozřejmě ani na dobu současnou, v jeho textu nechybí Čelakovský či Velenovský, objevuje se tu dokonce i Formánek, i když ten se vlastně o rostlinstvo Čech hlouběji nezajímal. Maiwaldova práce je psaná německy, rozhodně to však neznamená, že by česky hovořící botaniky ignoroval – jeho práce neřeší nacionalistické půtky 19. století, myslí zemsky, tedy skutečně jako Čech, byť jazyka německého. Právě jeho údaje o některých německy hovořících botanicích Čech jsou dodnes téměř jedinými dostupnými údaji o jejich životě.

Je dokladem otřesnosti poválečné československé byrokracie, že tomuto člověku bylo po roce 1945 opětovaně odmítnuto udělení československého občanství, o které žádal – bylo mu přiznáno až po třetí žádosti v roce 1950. Ve stejném roce zřídilo tehdejší komunistické ministerstvo vnitra z broumovského kláštera internační tábor, sám Maiwald odešel do charitního domova pro kněze v Rožďalovicích. Zemřel v osamění a měl být nejspíš nadobro zapomenut – je téměř neuvěřitelným faktem, že českým autorům spisku Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z roku 1982 nestál Maiwald ani za tu námahu, aby sepsali sebekratší noticku o jeho existenci (tento ostudný výpotek normalizace nevydal nikdo menší než Československá botanická společnost). Takto opomenout Maiwalda by si prvorepublikoví čeští autoři rozhodně nedovolili, stačí nahlédnout do tiskem vydané přednášky Botanika v Čechách od Bohumila Němce z roku 1929.

Vincenz Maiwald zasluhuje naši obzvláštní úctu, jsme mu povinováni mimořádnou vděčností i respektem.

Broumov

Z dalších Maiwaldových botanických prací jmenujme:

  • Ein Innsbrucker Herbar vom Jahre 1748. Nebst einer Übersicht über die ältesten in Österreich angelegten Herbarien. In: Jahresbericht des öffentlichen Stifts-Obergymnasiums der Benedictiner zu Braunau in Böhmen am Schlusse des Schuljahres 1898. Braunau 1898.
  • Die opizische Periode in der floristischen Erforschung Böhmens. In: Jahresbericht des öffentlichen Stifts-Obergymnasiums der Benedictiner zu Branau in Böhmen. Braunau 1901.
  • Beitrage zur volkstümliche Pflanzen namenskunde. In: Unser Egerland. Eger 1905.
  • Erforschung der Flora des Riesengebirges. In: Mitteilungen der Sektion für Naturkunde. Wien 1907.