Franz Josst (Jošt) se narodil dne 22. dubna 1815 v Tupadlech u Čáslavi, byl zastřelen při štvanici dne 24. prosince 1862 v Děčíně. Byl to děčínský panský zahradník, autor knihy pojednávající o pěstování tropických orchidejí, pomolog.

Jeho otec – také Franz – byl panským zahradníkem u Auerspergů, syna jistě vedl k zahradnické profesi záměrně od dětství. Vyšší odborné znalosti získal mladý Franz nejdříve v pařížské botanické zahradě, kde působil v letech 1838–40, pak v Anglii, kde byl v zahradnické firmě u Rollissonů v Tootingu u Londýna, do roku 1841 sbíral zkušenosti též v hrabství Derbyshire, a to rovnou ve světoznámé zahradě u Chatsworth House.

Po návratu do Čech se usadil v Děčíně, kde byl v roce 1841 jmenován vrchním zahradníkem hraběte Franze Antona I. Thun-Hohensteina (1786–1873), k jehož obzvláštní zálibě patřily orchideje. V této věci nalezl tento solventní aristokrat u Franze Jossta velkého porozumění, v době Josstova příchodu do Děčína měl hrabě 60 druhů orchidejí, v roce 1843 jich už bylo 200, byl pro ně dokonce v zahradě postaven speciální dům. Časově děčínskou sbírku u nás předběhla snad jen sbírka orchidejí z pražské botanické zahrady na Smíchově, o které jsme informováni ze soupisu rostlin zahrady už z roku 1776, v druhé polovině 19. století vlastnil větší sbírku orchidejí i kníže Rohan na Sychrově, v závěru 19. století potom uchvátil celou orchidofilní Evropu svou sbírkou červenopečský baron Hrubý z Jelení. Děčínská sbírka orchidejí byla tedy jistě jednou z nejstarších u nás. Sluší se upozornit, že větší sbírku orchidejí měl v polovině 19. století také hrabě Johann Centurius von Hoffmannsegg v nedalekých Drážďanech.

Brassia josstiana

Josstovi se podařilo v Děčíně během deseti let shromáždit celkem zhruba 500 taxonů orchidejí; v roce 1851 dokonce vyšla jeho práce o pěstování orchidejí v evropských zahradách s názvem Beschreibung und Cultur einer großen Anzahl tropischer, der Cultur werther und in europäischen Gärten eingeführter Orchideen. Představuje v ní 1403 druhy především z tropických oblastí světa, nicméně najdeme tu třeba i severoamerické Cypripedium parviflorum nebo východoasijské Cypripedium macranthon. Seznamuje čtenáře se slovními popisy rostlin, referuje o jejich původu i pěstování, závěr knihy dokonce obsahuje soupis zemí, ve kterých se uvedené rostliny vyskytují i s jejich stručnou charakteristikou – většinou jsou tyto informace převzaté z jiných, především anglických zdrojů. Historická hodnota této knihy tkví především v jejím jazyce, je to jedno z prvních větších pojednání o pěstování orchidejí v němčině, tedy v jazyce srozumitelném v celé tehdejší střední Evropě. Určitě je ale zajímavý také samotný výběr druhů a údaje o jejich zastoupení v evropských sbírkách v první polovině 19. století, což z této knihy činí zajímavý historický dokument. Trochu podobná kniha od Johna Henshalla a Julia Bosse vyšla už v roce 1846 v Hannoveru (Die Cultur der Orchideen).
Širšího botanického ocenění se Josst dočkal v roce 1854, kdy Heinrich Gustav Reichenbach pojmenoval na jeho počest druh Brassia josstiana Rchb. f. (dnes je toto jméno synonymizováno s druhem Brassia lanceana).
Autorská zkratka jeho jména, která se používá v citacích, je JOSST, v IPNI je uveden ještě u orchidejové variety Peristeria guttata var. violacea Josst, dnes klasifikované jako Peristeria cerina Lindl., stejně jako u Stelis micrantha var. atropurpurea (Hook.) Josst (dnes snad Stelis ciliaris Lindl.).

Kromě orchidejí se samozřejmě věnoval i jiným rostlinám na děčínském panství. Traduje se, že v roce 1852 v děčínské zámecké zahradě právě jeho zásluhou údajně poprvé na tehdejším rakouském území vykvetla Victoria amazonica – přijel se na to do Děčína podívat dokonce i saský král Friedrich August II. (v Evropě poprvé tento druh vykvetl už v roce 1849 v anglickém Chatsworthu). Josst byl také první, komu se v Čechách podařilo přivést až k plodu čínský banánovník Musa cavendishii – to bylo už v roce 1842.
Později působil také jako pedagog na zemědělské škole v Libverdě u Děčína. Doporučoval zřízení krajských pomologických zahrad a školek, pěstování jednotlivých odrůd podle zemědělských oblastí (vinné, pšeničné, žitné a ovesné), v roce 1860 vyšla i jeho učebnice pomologie Obstbaukunde, eine Abhandlung des Wissenswerthesten in diesem hochwichtigen Zweige der Landwirthschaft.

Zemřel tragicky a nesmyslně – byl zastřelen na honu. V jeho práci pokračoval jeho syn, rovněž Franz (1846–1905). Ten se věnoval především pomologii, byl ale také dobrým pěstitelem růží.