Josef Hackel (někdy je také uváděn jako Hackl) se narodil dne 5. března 1783 v České Lípě, zemřel dne 25. listopadu 1869 (nebo snad už 20. 11.) v Litoměřicích. Byl to katolický kněz se značnou zálibou v botanice.

V dětství navštěvoval školu v Boleticích nad Labem (právě zde v této době trávil dětství i později slavný botanik Johann E. Pohl), pak absolvoval teologická studia v Litoměřicích. Dne 30. srpna 1806 byl vysvěcen a následně nastoupil jako kaplan do vesnice Vidim na Kokořínsku, kde působil až do roku 1817. Později se stal profesorem zemědělství (hospodářství) na teologickém semináři v Litoměřicích, kde jej také zastihla smrt.
Své údaje o rostlinách posílal už z Vidimi svému příteli z dětství Johannu Pohlovi, který je publikoval v Tentamen florae Bohemiae, od něj pak Hackelovy údaje převzal i Ladislav Čelakovský do Prodromu květeny české. Odtud víme, že v první polovině 19. století kromě Vidimi sbíral kaplan Hackel rostliny také v okolí Litoměřic, u Lovosic, Doksan, České Lípy, Jestřebí, Zákup i Velenic u Zákup, Úštěka, Mělníka, taktéž u Liběchova i jinde.

Jeho velmi podstatným příspěvkem dějinám botaniky byl nález křížence druhů Pulsatilla patens a Pulsatilla pratensis subsp. bohemica na Litoměřicku, který byl na jeho počest pojmenován koniklecem Hackelovým (Pulsatilla ×hackelii) – Leitmeritz: Grosser und Kleiner Hradischken (von Hackel daselbst vor 1814 zuerst entdeckt). K jeho dalším významným nálezům z území Čech lze připočítat například zárazu hořčíkovou (Orobanche picridis), hrotnosemenku hnědou (Rhynchospora fusca), hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus), ostřici trsnatou (Carex cespitosa) a ostřici drobnou (Carex supina). V roce 1843 publikoval článek Pflanzenverzeichnis und Charakteristik der Flora des Leitmeritzer Kreises in Böhmen (in: Flora, oder, Botanische Zeitung).
IPNI uvádí se jménem Hackel tři botaniky. Zmiňovaný vidimsko-litoměřický Josef Hackel je v botanických citacích uváděn jako J. HACK. Ještě za Hackelova života pojmenoval Filip M. Opiz na jeho počest poměrně početný rod Hackelia Opiz; rovněž podle něj byla F. M. Opizem pojmenována i tzv. „bříza Haklová“ (Betula hackelii Opiz ex Steud.), která je však v současnosti klasifikována jako bříza pýřitá (Betula pubescens), a tzv. „mateřídouška Hacklova“ (Thymus hackelianus Opiz), dnes řazená k druhu Thymus serpyllum.
Vidim