Jan František Beckovský (Ioannes Franciscus Beczkowsky) se narodil dne 18. srpna 1658 v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod), zemřel 26. prosince 1725 v Praze. Byl to český kronikář, řeholník, v neposlední řadě pořizovatel nejstaršího českého dochovaného herbáře.
Nejprve studoval ve svém rodišti na premonstrátském gymnáziu, pak také v Brně. V roce 1680 pokračoval ve studiích na filozofii ve Vídni. Roku 1684 vstoupil v Praze do rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a v roce 1688 byl vysvěcen na kněze. V řádu zastával po 11 let funkci správce klášterní kuchyně, v roce 1699 se stal správcem špitálu u sv. Anežky, kde působil až do své smrti.
Patří k vlasteneckým spisovatelům, kteří v protireformační době oživovali svými spisy národní povědomí, psal téměř výhradně česky. Za svého života sepsal 28 náboženských a historických děl. Z jeho historických prací je nejvýznamnější přepracované vydání kroniky Václava Hájka z Libočan, které vyšlo roku 1700 pod názvem Poselkyně starých příběhův českých a obsahuje české dějiny od nejstarších dob až do roku 1526. Druhý díl rozšiřuje zachycené období až do roku 1715. Dodnes se jedná o dílo ceněné, Beckovský totiž zaznamenal údaje i z pramenů, které jsou v dnešní době již nezvěstné, ztracené.
Především ze studijních důvodů se v roce 1700 vydal na cestu po Čechách, navštěvoval tehdy hlavně hrady, zámky, kostely, kláštery, ale viděl třeba i „jezera krkonošská“, navštívil i Moravu a Uhry. Snad právě v této době začal sbírat i rostliny. Do dějin české botaniky se Beckovský zapsal jako tvůrce nejstaršího dochovaného českého herbáře. Ten obsahuje asi 200 druhů rostlin. Beckovský se sám označoval za diletanta, znal patrně jen Matthioliho spisy. Jeho herbář obsahuje většinou běžné rostliny, které se vyskytují hojně i v současnosti, navíc v něm bohužel nejsou uvedena ani naleziště jednotlivých rostlin. Přesto je samozřejmě cennou historickou památkou. Beckovského herbář je dnes uložen v Botanickém ústavu AV ČR v Průhonicích.