Karel Bořivoj Presl se narodil dne 17. února 1794 v Praze, zemřel 2. října 1852 tamtéž. Český přírodovědec, botanik, mladší bratr Jana Svatopluka Presla. Byl profesorem všeobecného přírodopisu a technologie na filozofické fakultě pražské univerzity a kustodem přírodovědeckých sbírek Národního muzea v Praze.
Botanik Bohumil Němec o něm v roce 1929 prohlásil, že byl před Čelakovským nejslavnějším českým botanikem. Společně se svým bratrem položil základy českého botanického jmenosloví – především v práci Flora Čechica z roku 1819. Ovšem na rozdíl od svého bratra vlastní botanické práce psal skoro výhradně v němčině a latině, nevytvářel sám systematicky české názvosloví a jmenosloví, měl tedy i více času věnovat se ryzí vědě.
Oběma Preslům byli v prvopočátcích učiteli botaniky V. B. Seidl a Jan Novodvorský – navštěvovali jejich mimořádné přednášky, oba studovali medicínu. V roce 1817 Karel Bořivoj podnikl cestu do Itálie a na Sicílii, odkud si přivezl velký botanický materiál. Na cestě měl také možnost seznámit se s italskými botaniky, jako byli Tenore, Gussone, Russo a jiní. V roce 1826 vyšla v Praze jeho studie o květeně Sicílie s názvem Flora Sicula, exhibens plantas vasculosas in Sicilia. Na základě disertace o sicilských travách a po složení rigorosních zkoušek byl v roce 1818 jmenován doktorem lékařství. Ovšem podobně jako jeho starší bratr se ani Karel Bořivoj lékařskému povolání příliš nevěnoval, vrátil se k němu jen na krátkou dobu při cholerové epidemii v roce 1831.
Od roku 1822 byl kustodem zoologických a botanických sbírek Vlasteneckého (Národního) muzea v Praze. Zde také vzniklo v letech 1825–35 vynikající botanické dílo Reliquiae Haenkeanae (Reliquiae Haenkeanae, seu descriptiones et icones plantarum, quas in America Meridionali et Boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke, philosophiae doctor, phytographus regis Hispaniae) s popisy a obrazy nových druhů rostlin, které posílal do Prahy Tadeáš Haenke z Jižní Ameriky.
Dalším ceněným dílem byly Symbolae botanicae sive descriptiones et icones plantarum novarum aut minus cognitarum, které vycházely v letech 1830–39 (v 8 svazcích). Ilustrace vlastnoručně pořídil sám Presl.
V roce 1832 byl jmenován profesorem všeobecného přírodopisu a technologie na filozofické fakultě v Praze, avšak stále působil i v Národním muzeu. Rád navštěvoval Karlovy Vary, i zde samozřejmě botanizoval, takže vznikl i jeho seznam květeny karlovarské pod titulem Flora of Carlsbad v De Carrově spisu Essay on the mineral waters of Carlsbad (1835).
V roce 1835 byl jmenován členem Královské české společnosti nauk, své četné práce potom tiskl ve zprávách této společnosti – např. Prodromus monographiae Lobeliacearum (1835), Bemerkungen über den Bau der Blumen der Balsaminen (1836), Tentamen Pteridographiae s. genera Filicacearum, praesertim juxta venarum decursum et distributionem exposita (1836 – důležitá práce o kapradinách), Hymenophyllaceae. Eine botanische Abhandlung (1843), Die Gefässbündel im Stirps der Farren (1847).
Věnoval se i paleobotanice, známá je jeho práce Beiträge zur Kunde vorweltlicher Pflanzen (1838), vytvořil také text k 5. až 8. dílu práce Flora der Vorwelt hraběte Kašpara ze Šternberka (1833–38).
Cenné sbírkové fondy Národního muzea patrně Presl občas přenášel ke studiu i na univerzitu nebo domů. Byl nařčen z jejich zcizování a v roce 1846 z muzea propuštěn. Po Preslově smrti (přesněji v roce 1856) odkoupila pražská univerzita jeho herbář, který obsahoval více než 28 tisíc položek rostlin, z toho 900 položek údajně pocházelo ze sběrů T. Haenkeho a 500 položek od Hugha Cuminga.
Pojmenoval a popsal řadu nových rostlin, především exotických – v IPNI je uveden v 4425 záznamech. Na jeho počest nese řada rostlin i jeho druhové jméno. Standardní podoba jeho jména v botanické literatuře je C. PRESL.
