Josef Šourek se narodil dne 18. 9. 1891 ve Stěžerách u Hradce Králové, zemřel 9. září 1968 v Trutnově. Český botanik.
Bezpochyby patřil k nejvýznamnějším osobnostem Krkonoš. Pocházel z početné rodiny. Lásku a zájem k přírodě v něm probudil jeho otec, agronom. Josef Šourek už jako student projevoval nadání pro matematiku, navíc byl i velice zručný. Po studiích na reálkách v Jičíně a v Praze a maturitě s vyznamenáním rodina s otcem přesídlila do Vídně, kde pokračoval ve studiu strojního oboru na vídeňské technice. Krátce před složením státních závěrečných zkoušek však vypukla válka a Josef Šourek musel přerušit studium a nastoupit vojenskou službu. Prošel mnoha bitvami na východní frontě, padl do ruského zajetí a v roce 1920 se vrátil do vlasti jako legionářský důstojník. Rád prý vzpomínal na léta, v nichž provázel jako pobočník T. G. Masaryka. Později působil jako vyšší velitel u několika útvarů až do okupace. Po květnu roku 1945 působil opět v armádě až do roku 1947, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby.
Dlouhá léta v něm dřímal zájem o botaniku, vzpomínal na své botanizování u Bajkalského jezera nebo na Cejlonu. Právě po odchodu do výslužby se této své zálibě oddal naplno. Nashromáždil mnohatisícový herbář, který má velkou cenu také pro nebývalou přesnost a úplnost údajů. Po válce se usadil i s rodinou v Peci pod Sněžkou, kde se v dalších letech stal největším znalcem především krkonošské květeny. Vedl četné exkurze vysokých škol, našich i zahraničních zájemců, psal si s mnoha významnými botaniky a taxonomy. Už v roce 1946 byl na návrh K. Kaviny jmenován do funkce konzervátora ochrany přírody a krajiny, kterou vykonával až do roku 1959, byl u zrodu Krkonošského národního parku. Mimo jiné bojoval o ochranu Obřího dolu, kde měla být obnovena těžba rud. Za tento boj byl zbaven funkce konzervátora, aby se po několika měsících těžba pro naprostou nerentabilnost, kterou sám mnohokrát prokázal, opět zastavila. Byl zbaven řádné penze, která byla nahrazena starobním důchodem. Od té doby ho podporovali jeho přátelé a známí, Miloš Deyl, František Procházka, Josef Dostál i další. Pookřál během politického uvolnění v druhé polovině šedesátých let. V roce 1968 byl pozván na zasedání do Prahy, kde mu byl v rámci tehdy probíhajících rehabilitací slavnostně navrácen titul konzervátora státní ochrany přírody. Písemné sdělení o jeho rehabilitaci si však již nepřečetl.
Publikoval práce o nálezech i problematice a taxonomii mnoha druhů a rodů i četné práce ochranářské, zásadním dílem, na kterém pilně pracoval mnoho let, je však jeho Květena Krkonoš (Praha 1969). Vydání tohoto precizního díla se pan plukovník, jak byl oslovován, nedočkal.
