Karel Kaňák se narodil dne 3. září 1922 v Doubravce u Plzně, zemřel 10. února 2007 ve Zruči-Senci u Plzně. Český botanik.

Po studiu na reálném gymnáziu v Plzni prošel válečným nasazením v Německu. Po krátké praxi na lesní správě v Chýši vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství ČVUT v Praze (1946–50), pak pracoval u J. Kliky, seznámil se také např. s E. Hadačem a zúčastnil se expedice na Island (1948). V roce 1947 přešel k P. Svobodovi, spolupracoval na klimaxové mapě dřevin Československa, zúčastnil se studijní cesty do Bulharska. Od roku 1951 pracoval v Ústavu pro pěstování lesů, semenářství a školkařství v Opočně, kde začal se svým celoživotním dílem, studiem borovic. Nejdříve se věnoval průzkumu českých regionálních oblastí borovice lesní (úkol Výzkum stanovištních odrůd borovice). V roce 1956 vypsala Československá akademie zemědělských věd úkol „Šlechtění borovice“, na toto téma v roce 1960 obhájil kandidátskou práci Hospodaření v borových porostech šlechtitelským výběrem. Zapojil se i do mezinárodních aktivit – působil jako člen mezinárodního výboru pro výměnu osiva k provenienčním pokusům a podílel se na vytvoření mezinárodně uznaného metodického standardu pro zakládání a hodnocení provenienčních pokusů s lesními dřevinami. V roce 1956 také založil sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus pro šlechtitelský výzkum, zvolil lokalitu Sofronka v Plzni-Bolevci na severním okraji Plzně, v nadmořské výšce 330–350 m, na chudé písčité půdě, částečně v mrazové kotlině. Arboretum Sofronka je od roku 1963 vedeno jako detašované pracoviště Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady. V roce 1967 se účastnil kongresu v Mnichově, kde byl zvolen místopředsedou pracovní skupiny Genetika borovice lesní. V roce 1973 tato pracovní skupina pořádala symposium v Polsku (tématika center nejrychleji rostoucích populací), v roce 1975 však nebylo vedením VÚLHM umožněno uspořádat v Sofronce celosvětovou konferenci o šlechtění borovice lesní. V roce 1980 zpracoval podklady k Pinus contorta pro případné využití v imisních oblastech, v roce 1981 biogeografickou studii k Pinus banksiana. Další zájem (1982–88) věnoval testování některých druhů a proveniencí borovice na imisních plochách v Krušných horách. Pozorování v přírodě, kde nacházel v imisních oblastech odolnější jedince stromů, ho vedly k nesouhlasu s řešením obnovy lesa shrnováním vrstvy organické hmoty (opadu) buldozery a využitím chemických posypů. Poukazoval na výhody biologických postupů.
V roce 1989 odešel do důchodu po sporech na pracovišti, které se týkaly řešení obnovy lesa v imisních oblastech. Za velmi důležitý pro hynutí smrku považoval vývoj klimatických změn, zajímal se o rezistenci dřevin vůči stanovištnímu stresu, zajímala ho problematika regionálních populací nejen u borovice. Byl přesvědčen, že v některých oblastech si příroda dokáže pomoci sama (některé lokality Šumavy po kůrovcové kalamitě, jedinci stromů odolných k imisím atd.). V 90. letech, již opět jako zaměstnanec VÚLHM, řešil problematiku genetické charakteristiky smrku (terpenové analýzy) na území Krkonošského národního parku i na Šumavě. Pracoval v NP Šumava, kde byla v určitých oblastech zkoušena jeho tzv. evoluční teorie lesa, tj. možnost samovolné obnovy lesa bez kácení v oblastech přirozeného rozšíření smrku, v nadmořské výšce nad 1200 m. Po nástupu nového ředitele, který evoluční teorii lesa zavrhoval, z NP Šumava odešel.
V roce 1992 obdržel Cenu města Plzně. Zůstalo po něm významné arboretum Sofronka, kde v práci pokračuje jeho syn.
Sofronka má plochu asi 22 ha, na kterých bylo vysázeno 60 druhů borovic z celého světa, z nich přežívá v našich podmínkách (vliv středoevropské zimy, rez vejmutovková) méně než 40 druhů. Z pěstovaného souboru druhů se 16 druhů adaptovalo a přirozeně se zmlazují, další přežily v jednom nebo několika jedincích. Jsou zde pěstovány provenience Pinus sylvestris, Pinus banksiana, Pinus contorta, Pinus nigra, Pinus resinosa, Pinus strobus a dalších asi 30 druhů borovic. V klonových archivech jsou pěstovány Pinus cembra, Pinus uncinata, Pinus contorta. Proměnlivost Pinus sylvestris, P. contorta, P. banksiana je porovnávána v arboretu a na srovnávacích plochách v jižních a východních Čechách.
Pinus