Syn.: Erica aragonensis Willk., Erica australis subsp. aragonensis (Willk.) Cout., Erica occidentalis Merino, Erica pistillaris Salisb., Erica protrusa Salisb., Ericoides australe (L.) Kuntze
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Druh s těžištěm areálu na Pyrenejském poloostrově ve Španělsku a Portugalsku, vyskytuje se především v jeho střední, západní a severní části; byl zaznamenán také na ostrově Mallorca a v severní části Maroka.
Ekologie: Roste na vřesovištích, v mediteránních křovinách (matorral) a ve světlých lesích, převážně na kyselém, řidčeji i bazickém podkladu. Vystupuje do nadmořské výšky 2000 m. Kvete od ledna do května, někdy i v říjnu až prosinci.
Popis: Stálezelený keř, dorůstá výšky 0,3–1,7(–2,5) m; mladší větvičky jsou hranaté, červenohnědé, jen s nežláznatými chlupy. Listy vyrůstají v 4četných přeslenech, jsou přímo odstálé, čárkovité, (2,5–)3–7(–8) mm dlouhé a 0,4–0,8 mm široké, v mládí žláznatě brvité, později často olysalé, podvinuté. Květenství vyrůstá na konci postranních větviček, má charakter jednostranného okolíku s 2–6 nicími květy; květní stopky jsou 1,5–2,5(–4) mm dlouhé, žláznaté nebo nežláznaté; kališní lístky jsou volné, vejčité až vejčitě kopinaté, 2–3,8(–4,5) mm dlouhé, růžové, na okraji brvité, na ploše často pýřité; koruna je trubkovitá až zvonkovitá, (5–)6–8,5(–10) mm dlouhá, růžová až červená, cípy jsou přímé až přímo odstálé, 1–1,5 mm dlouhé; tyčinky nesou přívěsky; semeník je hustě chlupatý. Tobolka je vejcovitá, elipsoidní až téměř kulovitá, 2,5–3 mm dlouhá, na vrcholu chlupatá.
Poznámka: Jméno Erica aragonensis se vztahuje k rostlinám z vnitrozemí a severní části Španělska a zřejmě představuje horský ekotyp.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 28. 4. 2017 (Portugalsko, pohoří Serra da Estrela, masiv hory Torre).