Jan Vilém Helfer (Johann Wilhelm Helfer) se narodil dne 5. února 1810 v Praze, tragicky zahynul dne 30. ledna 1840 na Andamanských ostrovech. Byl to český lékař, přírodopisec, cestovatel, přispěl k floristickému poznání některých oblastí východní Indie a jižní Barmy.
V letech 1826–30 studoval na pražské univerzitě medicínu, doktorát však získal v roce 1832 až v italské Pavii. V Itálii se také v roce 1834 oženil s Pavlínou, baronkou des Granges, se kterou už v roce 1835 odcestoval do tureckého Izmíru, kde se načas usadil. Ne však na dlouho, jen o něco později odtud odcestovali karavanou do Bagdádu. Cesta se údajně neodbyla bez nesnází, byli tehdy přepadeni a oloupeni. V Bagdádu byl přijat jako lékař a přírodopisec pro anglickou výpravu plukovníka Chesneye – navštívili tehdy i Sýrii a horní tok Eufratu. Expedice měla při cestě opět problémy, jedna z jejich lodí se tehdy potopila. V roce 1836 se dostali Helferovi i do Persie, odkud ale museli dramaticky prchnout. Cesty osudu je zavedly až do indické Kalkaty, kde Helfer vstoupil do služeb Východoindické společnosti. V jejích službách pak procestoval jihobarmskou provincii Tenaserim a oblast Mawlamyine. Nakonec si pořídil na barmském souostroví Merguj plantáž kokosových palem a kávovníku. Podnikal však i další výpravy, především po okolních ostrovech a v barmsko-siamském pohraničí. Smůla, která Helfera tak sveřepě provázela, doznala tragického vrcholu při cestě na Andamanské ostrovy. Při pokusu o vylodění byli napadeni domorodci, samotný Helfer byl jimi zabit. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Pavlína Helferová se pak vrátila do Prahy, přivezla s sebou i Helferovy botanické sběry, které věnovala Vlastivědnému muzeu. V roce 1844 se znovu provdala za Josefa Dětmara Nostice, svého prvního manžela však neopomněla uctít vydáním pamětí, které sama sepsala (Johann Wilhelm Helfers Reisen in Vorderasien und Indien, Leipzig 1873).
Jeho tragický osud trochu připomíná životní pouť jiného českého botanika a cestovatele Tadeáše Haenkeho. V případě J. V. Helfera byl však osud ještě nesmlouvavější, nedovolil Helferovi plně rozvinout schopnosti, jeho práci přerušil velmi předčasně. Své sběry nestačil zpracovat sám, na jejich uspořádání se podíleli jiní evropští botanikové – jeho sbírka údajně obsahovala asi 7000 exemplářů rostlin. Většina dochovaných Helferových sběrů je dnes uložena v botanickém oddělení Národního muzea v Praze, 240 z nich se však dostalo prostřednictvím Východoindické společnosti i do herbáře botanické zahrady v Kew, dalších 140 náleží rovněž do herbáře Muséum national d’histoire naturelle v Paříži. Najdeme mezi nimi kupříkladu i typové položky druhů Aglaia crassinervia, Ardisia sanguinolenta, Lobelia microcarpa, Melastoma pulcherrimum, Peliosanthes violacea a další.
Jeho památka byla uctěna řadou druhových jmen jihoasijských rostlin, patří k nim například Brachycorythis helferi (Orchidaceae), Cinnamomum helferi (Lauraceae), Ginalloa helferi (Santalaceae), Pogostemon helferi (Lamiaceae), Syzygium helferi (Myrtaceae) aj.
