Alfred C. Hilitzer se narodil dne 3. června 1899 ve Štýrském Hradci, zemřel 27. září 1940 v Domažlicích. Český botanik, lichenolog, mykolog, také autor utopistického románu.
V roce 1922 dokončil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1921 pracoval ve fytopatologickém ústavu Českého vysokého učení technického a od roku 1928 v botanickém ústavu ČVUT. Zde byl docentem, také jednatelem komise pro ochranu přírody.
Jeho odborné práce se týkaly především taxonomie a ekologie nižších rostlin (mechy, lišejníky, houby) a rostlinných společenstev (popsal například lišejníkové společenstvo Acarosporetum sinopicae Hilitzer 1923; v rostlinné sociologii byl ovlivněn finskou Cajanderovou školou, ale uznával, že u nás je obtížně aplikovatelná), věnoval se i ochraně přírody (spolupracoval na návrzích rezervací Šárka, Jezerní stěna, Hrabanovská černava, Velká hora u Karlštejna). Jeho sběry pocházejí ze Slovenska, Polska, Čech, Středozemí, Finska – jsou uloženy v Národním muzeu.
Byl členem redakční rady třísvazkového Kavinova Zahradnického a ovocnicko-vinařského slovníku naučného, který vycházel v letech 1934–1942. Spolupracoval na knize Příručka metodiky rostlinné sociologie a ekologie z roku 1935 (vznikla za redakce V. Nováka, K. Kaviny a J. Kliky, zpracovali ji Vladimír Gössl, Alfred Hilitzer a Václav Káš).
Od roku 1938 také redigoval čtvrtletník Kruhu mladých československých botaniků Studia Botanica Čechoslovaca (za protektorátu Studia Botanica Čechica), ve kterém publikovali např. A. Pilát, I. Klášterský, M. Deyl, A. Zlatník aj. Toto sdružení vydalo za Hilitzerova života i práce Pravdomila Svobody Lesy Liptovských Tater (1939) a Miloše Deyla Plants, Soil and Climate of Pop Ivan. Synecological study from Carpathian Ukraina (1940). Po Hilitzerově smrti časopis redigoval Alois Zlatník. Zemřel po záchvatu mozkové mrtvice, která ho schvátila v Kdyni (rodiště jeho matky), odtud byl převezen do nemocnice v Domažlicích.
Hilitzerovo jméno je v botanické literatuře uváděno ve formě HILITZER. Byla po něm pojmenována houba Hilitzeria moravica Dyr, Mucorales, Chaetocladiaceae.
Z díla:
- Étude sur la végétation épiphyte de la Bohême (Praha, Přírodovědecká fakulta, 1925).
- Praktická cvičení botanická. Úvodem do botaniky a botanické mikroskopické techniky (Praha, Unie, 1926).
- Monografická studie o českých druzích řádu Hysteriales a o sypavkách jimi působených (Praha, Čsl. Akademie Zemědělská, 1929).
- Les. Život a význam našich lesů (Praha, Jednota československých matematiků a fysiků, 1931).
- Přehled přírodních reservací a jejich návrhů na Podkarpatské Rusi, společně s Aloisem Zlatníkem (1932).
- Péče o staré stromy (Praha, Česká grafická unie, 1940).
Hilitzer je také autorem sci-fi románu Mitigen, plyn proti válce (Praha, Josef Richard Vilímek, 1933). Román seznamuje čtenáře s inženýrem Tomanem, který vynalezne nový plyn a při pokusu s ním se zraní. Uvědomí si jeho možný smrtící účinek ve válce, a proto v laboratoři vyrobí naopak plyn, který lidskou agresivitu snižuje. Podaří se mu plyn rozšířit po celém světě, a tak zbavit lidstvo dalších válečných útrap.
