Joseph Calasanz Schlosser von Klekovski (Josip Krasoslav Schlosser Klekovski) se narodil dne 25. ledna 1808 v Jindřichově u Oder (Heinrichswald), zemřel dne 27. dubna 1882 v chorvatském Záhřebu (Zagreb). Byl to původem moravský lékař, autor prvního moravského botanického klíče a významný botanik Chorvatska.
Z matričního zápisu jeho křtu se dozvídáme, že jeho otcem byl jindřichovský dědičný rychtář (Erbrichter) Martin Schlosser (asi 1763–1812), maminka se jmenovala Theresie, byla dcerou Josefa Kolicha, dědičného rychtáře z Heřmanic u Polomi (von Hermitz). Studoval na filozofii v Brně, pak od roku 1830 medicínu ve Vídni, promoval na univerzitě v Pavii (1836), následně se stal lékařem ve Vídni a snad na čas i v Brně. V roce 1838 odejel jako privátní lékař do Chorvatska, nejprve působil v obci Varaždinske Toplice, pak v Križevci, nakonec v Záhřebu. Poté vykonával funkci tamního zemského protomedika, soudního lékaře a nadšeně botanizoval – věnoval se i zoologii.
Jeho botanický klíč s názvem Anleitung, die im Mährischen Gouvernement wildwachsenden und am häufigsten cultivierten phanerogamen Pflanzen nach der analytischen Methode durch eigene Untersuchungen zu bestimmen vyšel v roce 1843 v Brně. O stylu i významu této práce podal krátkou a poměrně nelichotivou zprávu už botanik Eduard Formánek ve své Květeně Moravy a rakouského Slezska z roku 1887. Napsal tehdy: Spisovatel přijal mnohá udání bez dalšího zkoušení a nepočínal sobě ani dost kriticky uváděje některá naleziště, pročež setkáme se v jeho díle s mnohými nesprávnostmi. Schlosser prohledal se stránky botanické jihovýchodní Sudety a čásť Karpat a přestěhoval se později do Chorvátska, kdež i své dílo sepsal, mnohé kritické druhy, jako Thymus, Rubus a Rosa s uznání hodnou znalostí rozeznal a možná předpokládati, že by se byl mnohých nesprávností vyvaroval, kdyby dílo své na domácí půdě byl dokončil.
Formánkův názor je do jisté míry nutno hodnotit jako oprávněný. Určitě lze postřehnout některé chyby: mylné je kupříkladu opakované uvedení nálezů z jakýchsi na Moravě a ve Slezsku nedohledatelných hor s názvy Straczow, Mallenitz a Glotsch, které se starším autorům první moravské květeny z roku 1835 (Rudolph Rohrer a August Mayer: Vorarbeiten zu einer Flora des Mährischen Gouvernements) dostaly pod ruku od krajského lékaře v Uherském Hradišti Aloise Carla (1765–1831) – nešťastník Schlosser tyto údaje pouze nekriticky přebral. Na těchto třech horách měly růst druhy až neuvěřitelně pozoruhodné, obvykle spíše nalézané ve vysokých horských polohách, tedy takové, které se v současnosti na Moravě vyskytují vzácně nebo tu dokonce zcela chybí. Jiří Danihelka v současnosti Straczow identifikuje jako nejvyšší horu západoslovenské Strážovské hornatiny Strážov, Malenica se pak nachází kousek od něj. Lze předpokládat, že rovněž Glotsch bude horou slovenskou. Rohrer s Mayerem uvedené lokalizace evidentně příliš neřešili, odnesl to s nimi i důvěřivý Schlosser. Na jeho obranu poznamenejme, že přebírání starých literárních údajů bylo v minulosti naprosto běžné, možná bylo založeno na až nepatřičné kolegiální důvěře a úctě ke starším autoritám – zoufalé omyly se tak tradovaly třeba i po celá desetiletí (rekordmankou v této disciplíně je nejspíš Mattuschkova kruhatka z Krkonoš, která přežila více než 200 let). Ale dosti nedůvěryhodné jsou i jiné nálezy ze Schlosserova klíče, např. Kernera saxatilis z Macochy nebo moravský výskyt všivců Pedicularis foliosa a Pedicularis sceptrum-carolinum apod.
Nicméně na Schlosserově klíči naopak mohou zaujmout třeba zde uvedená česká jména rodů (tedy samozřejmě vedle jmen latinských a německých), přičemž ne všechna se shodují s dřívější tradicí. Kupříkladu pro už Huberem (1596) pojmenovaný tabák (Nicotiana) zvolil Schlosser spíše jihoslovansky znějící jméno duhan (dílo dokončil až v Chorvatsku), rod Centaurea není chrpa, nese české jméno charwa. Pozoruhodné jsou i údaje z jeho rodného Kravařska (např. Nový Jičín, Příbor, Štramberk, Kopřivnice, Bílovec, Jeseník nad Odrou, Mankovice, Bělotín, Odry, Dobešov a především Jindřichov), které ve starší květeně Moravy od R. Rohrera a A. Mayera byly dosti vzácné, některé z nich byly i velmi podivné (např. Stipa pennata od Fulneku – tento pochybný zápis Schlosser ve své práci nezopakoval). Najdeme také nové údaje z Beskyd (např. Hrozenkov, Solanec, Vsetín), hostýnského Záhoří (především z Hranic na Moravě), ale i vzdálenějšího Břeclavska, Znojemska a dalších oblastí. Některé druhy viděl i v Dolních Rakousích v blízkosti moravských hranic (např. zwischen Feldsberg und Lundenburg noch im österreichischen Gebiete u druhů Gypsophila acutifolia a Astragalus sulcatus – tedy vlastně mezi Valticemi a Břeclaví na dnešním území Česka; též unweit von Knadlersdorf auf der östreichischen Seite – tedy zřejmě u Hnanic na Znojemsku u druhu Coronilla montana; rovněž Am Rötzerberge u druhu Diotis ceratoides), k moravské květeně je zařadil záměrně, hned v předmluvě knihy totiž vysvětlil, že jejich semena mohou být záhy na Moravu zanesena větrem, ptáky oder durch andere Vehikel. V tomto ohledu dosti nepochopitelný je však krkonošský údaj převzatý od hraběte Šternberka u druhu Saxifraga nivalis – od Sněžných jam nejspíš na Moravu hned tak nějaké semeno nepřiletí. Všímal si též rostlin zplanělých a pěstovaných v zahradách.
A samozřejmě velezajímavá je potom sama forma botanického klíče, vždyť první česky psaný klíč Daniela Slobody byl vydán až v roce 1852. V tomto ohledu uvádí Schlosser za své vzory Lamarckovo a Candolleovo šestisvazkové dílo Flore française, ou Description succincte de toutes les plantes qui croissent naturellement en France, disposées selon une nouvelle méthode d’analyse (1778), Cüriesovu knihu Anleitung die im mittleren und nördlichen Deutschland wildwachsenden und angebauten Pflanzen auf eine leichte und sichere Weise durch eigene Untersuchung zu bestimmen (1828) a Kosteleckého práci Clavis analytica in floram Bohemiae phanerogamicam (1824).
Schlosser se v dalších letech věnoval především flóře Chorvatska. Společně s chorvatským spisovatelem a politikem Ljudevitem Farkašem Vukotinovićem (1813–93) sepsal stěžejní práci Flora Croatica: exhibens stirpes phanerogamas et vasculares cryptogamas quae in Croatia, Slavonia et Dalmatia sponte crescunt nec non illas quae frequentissime coluntur, která vyšla v roce 1869 v Záhřebu. Avšak už předtím spolu napsali Syllabus florae Croaticae (1843) a později ještě botanický klíč Bilinar: flora excursoria: uputa za sabiranje i označivanje bilinah u Hrvatskoj, Slavoniji i Dalmaciji (1873). V roce 1877 spatřila světlo světa i jeho chorvatská Fauna kornjašah trojedne kraljevine. V Chorvatsku je řazen k zakladatelům zdejšího přírodovědného bádání.
V botanické literatuře se pro jeho jméno používá tvar SCHLOSS., v IPNI je uveden u 97 záznamů, většinou společně s L. Vukotinovićem. Je tedy evidentní, že většího uznání doznala spíše až jeho chorvatská práce. V současnosti jsou však akceptovány jen druhy nemnohé, patří k nim třeba Cerastium decalvans.
