František Tenora (původním jménem Nejezchleb) se narodil dne 3. července 1907 v Rozsíčce v okrese Blansko, zemřel 2. října 1969 v Timotes ve venezuelském státě Mérida, byl stižen infarktem. Byl to moravský cestovatel, fotograf, amatérský archeolog a přírodovědec.
V roce 1934 odjel do Jižní Ameriky. Velkou část svého života strávil zejména ve Venezuele a také v Bolívii. Živil se především jako fotograf a zanechal po sobě velké množství nepopsaného fotografického materiálu, který byl zaslán jeho dědicem do Náprstkova muzea v Praze a také do Moravského zemského muzea v Brně. Problémy s výslovnosti jeho rodného příjmení Nejezchleb (španělsky se vyslovuje jako „Nechesčleb“) jej donutily přijmout dívčí příjmení po matce.
Někdejší Československo navštívil po válce hned několikrát, a to v letech 1961, 1964 a 1967. Při poslední návštěvě v roce 1967 natočil krátkou reportáž pro televizi. V roce 1966 jej požádala redakce časopisu Živa, aby napsal článek o nádherné a zajímavé květeně venezuelských And. Jeho pětistránkový článek s názvem Zapomenutý ráj ve venezuelských Andách popisuje jeho botanické nadšení při desetidenním pobytu v odlehlém páramu Guirigay s jeho indiánským přítelem Marcosem a Pedrem Teranem. Popisuje také, jak na osamělých, částečně bažinatých místech objevil malý druh pro tuto oblast charakteristických klejovek, který později dostal jeho jméno – Espeletia tenorae Aristeg. (Asteraceae). Jméno po něm nese i Bartlettina tenorae (Aristeg.) R. M. King et H. Rob. (Asteraceae).
Tenora byl prvním botanikem, který navštívil páramo Guirigay ve státě Barinas ve Venezuele. Na základě jeho upozornění podnikl botanický ústav v Caracasu do těchto končin výpravu, kterou Tenora vedl. Jeho zásluhou bylo při expedici objeveno několik nových druhů rostlin.
