Gregor Johann Mendel se narodil dne 20. července 1822 ve slezských Hynčicích (Heinzendorf), zemřel 6. ledna 1884 v Brně. Byl to opat augustinianského kláštera na Starém Brně, rovněž však významný přírodovědec, zakladatel genetiky.
Nejzákladnější vzdělání si odbyl v jednotřídní škole v rodných Hynčicích, pak v letech 1833–34 navštěvoval piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou a v letech 1834–40 gymnázium v Opavě. V letech 1840–43 studoval filozofický institut v Olomouci, pak vstoupil do semináře a v roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně. Na kněze byl v Brně vysvěcen v roce 1847, avšak ve školním roce 1849–50 vyučoval matematiku a literaturu na gymnáziu ve Znojmě. V letech 1851–54 navštěvoval univerzitu ve Vídni, kde studoval matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii, v průběhu studia se zajímal také o meteorologii – navštěvoval chemickou laboratoř profesora Josefa Redtenbachera, přednášky z fyziky měl u Christiana Dopplera, anatomii a fyziologii rostlin u Franze Ungera. Měl tedy evidentně blízko k matematice i statistice, uvědomoval si jejich důležitost pro studium přírody, dokázal aplikovat matematické metody na biologický výzkum. Po návratu do Brna nejprve učil: v letech 1854–59 na německé reálce v budově technického učiliště, v letech 1859–68 pak na německé vyšší reálce v Brně na Jánské (vyučoval fyzice a přírodopisu). Po smrti opata Cyrilla Franze Nappa (1792–1867) byl zvolen opatem starobrněnského augustinianského kláštera.
V letech 1856–63 se v Brně věnoval křížení hrachu a sledování takto vzniklého potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako tzv. Mendelovy zákony dědičnosti. Závěry svého zkoumání přednesl v roce 1865 na jednom ze zasedání brněnského přírodovědného spolku (Naturforschender Verein) a v roce 1866 je publikoval ve stati Versuche über Pflanzen-Hybriden, která vyšla v roce 1866 ve sborníku Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn (jsou zde zveřejněna i jeho meteorologická pozorování za rok 1865, tato pozorování činil už od roku 1863).
Mendelova zahrada, na které se jeho experimenty uskutečňovaly, měla délku pouhých 35 metrů, její šířka byla 7 metrů, v roce 1870 nechal Mendel už jako opat kláštera postavit v klášterní zahradě i skleník; v roce 1871 v zahradě přibyl dokonce i včelín. A ve svých experimentech pokračoval na jestřábnících (Hieracium), pcháčích (Cirsium) a kuklících (Geum). Dopisoval si se švýcarským botanikem Karlem Wilhelmem von Nägeli (1817–91), který se zabýval především mikroskopickými studiemi rostlin (mikroskopy měl i Mendel), vyměňoval si s ním zkušenosti, zcela jistě znal i dílo Charlese Darwina (1809–82), nikdy se s ním však nesešel.
Mendel byl za svého opatství významnou brněnskou osobností, v roce 1876 se stal třeba místoředitelem a později dokonce ředitelem Hypoteční banky markrabství moravského, byl kurátorem brněnského ústavu hluchoněmých apod. Avšak přímo s jeho přírodovědnou prací souvisela jen pocta jediná, spíše chatrná – v roce 1869 byl zvolen viceprezidentem brněnského přírodovědného spolku. Jeho přínos byl rozpoznán až řadu let po jeho smrti, především po překladu Mendelovy práce do angličtiny. Až tehdy vyšlo najevo, že skoro zapomenutý brněnský augustinianský opat je vlastně zakladatelem genetiky a jedním z otců evoluční biologie. Teprve od roku 1900 začaly být ve starobrněnském klášteře systematičtěji shromažďovány doklady o jeho životě a díle, ty byly přemístěny do Moravského zemského muzea dokonce až v roce 1949. První pomník mu byl v Brně odhalen v roce 1910, avšak nepochybně nejkrásnějším dodnes živým pamětníkem Mendelova brněnského působení je statný a celým Brnem milovaný klášterní jinan.
