Tadeáš Hájek z Hájku (Thaddaeus Hagecius ab Hayek) se narodil 1. října 1526 v Praze. Datum Hájkova narození nebylo přesně známo, obecně byl udáván rok 1525. Nejnovější výzkumy však pomohly stanovit toto datum přesně. Zemřel 1. září roku 1600 v Praze a byl pochován v Betlémské kapli. Český lékař, přírodovědec, překladatel Matthioliova Herbáře do češtiny.
Mezi léty 1548 a 1550 studoval ve Vídni a poté rok v Itálii. Zde byl promován na doktora lékařství. Roku 1552 se stal mistrem na Univerzitě Karlově. Po složení těchto zkoušek se opět vydává do Itálie, kde se zapsal ke studiím v Bologni a Miláně, zda zde skutečně studoval, nevíme, neboť již roku 1553 je zpět v Praze. Na pražské univerzitě přednášel Eukleidovu geometrii. V roce 1557 (nejpozději 1558) univerzitu opouští a zakládá si vlastní lékařskou praxi. Odchází pravděpodobně z důvodu sňatku. Roku 1571 získal titul protomedika Království českého a byl povýšen do rytířského stavu.
Hájek byl renesanční osobnost v pravém slova smyslu, sečtělá, zaujatá poznáváním světa, hlavně pak objektů nebeských, fascinovaná tajemstvím přírody. Přes obrovskou šíři zájmů byly jeho hlavními obory astronomie a medicína. V astronomii dosáhl značných úspěchů, např. když roku 1572 jako jeden z mála správně popsal polohu nové hvězdy Kassiopeji. Zasloužil se také o šíření Koperníkovy astronomie, ač se k heliocentrismu nikdy otevřeně nepřihlásil. Po jeho osobě je dnes pojmenován kráter na měsíci „Hagecius“ a planetka (1995) „Hajek“.
Jako lékař byl zřejmě dost vyhledáván, stěžoval si, že se proto nemůže dostatečně věnovat teoretické vědě. Působil jako osobní lékař u Maxmiliána I. a Rudolfa II. Mezi „lidi od botaniky“ řadí Hájka především jeho práce na překladu asi nejznámějšího medicínsko-botanického spisu té doby Matthioliova herbáře.
Hájek na překlad herbáře dostal jakýsi „grant“. Publikace byla, hlavně díky zcela novým vyobrazením rostlin, velice nákladná, proto finančně přispěla česká šlechta, město Praha a snad i panovník. Matthioli se vydal roku 1554 do Prahy právě pro tento příslib finanční podpory. Protože částka, kterou Matthioli na vydání herbáře obdržel od českých stavů, představovala tenkrát opravdu značné jmění, přistoupil Matthioli na jejich požadavek a vydal dílo v češtině.
Hájek měl na překlad a úpravu herbáře zhruba tři roky (vychází roku 1562 pod názvem Herbář jinak bylinář, velmi užitečný a figůrami pěknými zdobený, podle pravého a jako živého zrostu Bylin…), což je poměrně krátká doba. Přesto dokázal text přizpůsobit českému kontextu, jména rostlin sbíral mezi prostým lidem, ale některé i sám vymýšlel. Jak sám v předmluvě k Herbáři říká: Což se pak dotýče mé této práce při vykládání a spisování Bylináře tohoto, ač chtěl bych raději, aby o ní jiní soudili, než bych já sám co vypravovati měl; však což jest v skutku a v pravdě, to pověděti mohu, že jsem práci nemalou i bedlivost o to měl, abych jakž nejvlastnějí býti mohlo, jazykem naším českým jej vyložil a vypsal, což přineslo mi dosti těžkosti a nesnáze, maje slova a terminy lékařské, v českém jazyku prvé neobyčejné: nebo nic takového prvé v jazyku českém, ježto by poněkud ta slova obyčejnější a známější byla, vydáno nebylo, krom herbáře starého českého. Protož mnohá slova v tomto herbáři budou se zdáti trochu odporná, drsnatá a snad někomu i nesrozumitelná: ale když vejdou vůbyčej a v častější užívání, též nám potom známá a obyčejná budou jako i jiná. A nachází se, že předkové naši tak mluvili a psali, jichž jsem já následoval a toho předně šetřil, abych jazyk náš český v své vlastní a starobylé celistvosti zachoval, jej rozšířil a rozmnožil.
Do jaké míry však doplnil Herbář novými poznatky a do jaké míry byl Hájek opravdu „terénním botanikem“, lze jen těžko určit. V textu se objevuje např. řada místopisných údajů (Obě dvě tyto Angeliky rostou na vysokých horách Slunečných, jako na Krkonoši, kdež jsem obojí sám také kopal – O Anjelice Kapitola… Lesní při Horách roste. A já jsem je najprvé spatřil na jednom Vrchu, nedaleko od Prahy, který slove Dundalova díra – O Svatého Jana Vínu Kapitola atd.). Protože v renesanci nebyl otázce autorství přikládán takový význam jako dnes, mohlo to znamenat, že zmíněná místa navštívil jak Hájek, tak Matthioli.
První český překlad Matthioliova Herbáře je výjimečný nádhernými ilustracemi, které už nebyly v dalších vydáních použity, protože Matthioli si štočky odvezl s sebou do Benátek. Tento překlad bohužel nikdy nevyšel v celkové reedici. V roce 1982 vydalo nakladatelství Odeon výbor, který obsahuje 125 rostlin (Herbář, jinak Bylinář, velmi užitečný).
Ač pro Hájka byla botanika (a dodejme ještě, že renesanční botanika není rozhodně botanika v dnešním slova smyslu, ale spíše popis rostlin za účelem jejich medicínského využití) spíše okrajovou činností, jeho české vydání Herbáře je jistě pro dějiny věd o rostlinách v našich zemích významný počin a značně jím přispěl k tvorbě českého botanického i morfologického názvosloví.
Literatura:
Lucie Čermáková (2009): Pietro Andrea Mattioli, Tadeáš Hájek z Hájku a vědění o rostlinách v 16. století. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta UK Praha, Katedra filosofie a dějin přírodních věd.