Erich Daumann se narodil dne 10. prosince 1905 v Uničově, zemřel 3. srpna 1978 v Konstantinových Lázních. Český botanik.
Jeho otec, středoškolský profesor, byl německé národnosti, matka Češka. Zřejmě podle toho, kde byl jeho otec právě zaměstnán, navštěvoval gymnázium – v Olomouci, ve Vídni, odmaturoval v Bruntále v roce 1925. Ve studiu pokračoval na Přírodovědecké fakultě na Německé univerzitě v Praze. V roce 1654 vznikla spojením Karlovy univerzity a jezuitské koleje Universitas Carolo-Ferdinandea. Dne 28. 2. 1882 byla Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na na dvě samostatné vysoké školy s vyučovacím jazykem českým a německým. V roce 1920 byl pro českou větev použit původní název Karlova univerzita. V roce 1939 byla Německá univerzita připojena k říši. V roce 1945 byla obnovena Univerzita Karlova, Německá univerzita zrušena.
Už v roce 1928 Daumann sepsal práci o květní biologii Nicotiana glauca. Po studiu, jako doktor přírodních věd, získal aprobaci vyučovat na středních školách přírodopis, matematiku a fyziku. Zůstal však na univerzitě jako asistent profesora Knolla (zakladatele experimentální květní ekologie) v německém botanickém ústavu. V roce 1936 habilitoval pro obor systematická botanika. V roce 1939 opustil na vlastní žádost Německou univerzitu pro nesouhlas s nacismem. Přihlásil se k české národnosti a k československému občanství. Písemně požádal ministerstvo školství o místo na české střední škole. V roce 1940 se oženil s lékařkou dr. E. Gakovou, které podle norimberských zákonů hrozila deportace do vyhlazovacího tábora. Učil na reálce Jana Nerudy v Praze až do roku 1942. Pak byl německými úřady předčasně penzionován. Odmítl se přihlásit k německé národnosti. Byl dokonce uvězněn v koncentračním táboře.
Po válce nastoupil jako úředník na ministerstvu školství (1945–60), ve volném čase se věnoval botanice. V roce 1957 získal titul kandidát biologických věd na Univerzitě Karlově (práce Die systematische Bedeutung des Blütennektariums der gattung Iris, která vyšla 1935). V roce 1959 byla obnovena jeho docentura z roku 1936 pro obor systematiky rostlin a květní ekologie (habilitační spis Zdánlivá a rudimentární nektaria u Phanerogamů, 3 části). Práce byla postupně publikována v zahraničním tisku, týká se rodu Parnassia a dalších. Výsledky jeho práce byly zařazeny do světových příruček o květní ekologii (např. Kugler: Einführung in die Blütenokologie, 1955, Stuttgart). Od roku 1960 působil jako docent systematické botaniky a ekologie na přírodovědecké fakutě UK, od roku 1962 pak jako profesor obecné a systematické botaniky. Pracoval také v redakční radě Preslie. Byl jedním ze zakladatelů květní ekologie u nás. Studoval opylovací ekologii rostlin, vývoj anemogamie a hydrogamie u krytosemenných rostlin (Paris, Potamogeton, Alisma), rozdíly mezi pylem rostlin větrosprašných a hmyzosprašných. Přednášel i na zahraničních univerzitách. Jeho poslední příspěvek byl článek o rudimentárním květním nektáriu (1975).
Atmosféra na katedře botaniky po roce 1968 mu nepřála, v roce 1971 odešel na odpočinek. K jeho zájmům patřila vážná hudba a filatelie, po úmrtí manželky byl velmi osamělý.
