Tadeáš Peregrinus Xaverius Haenke (Thaddaeus, Tadeo Hänke) se narodil dne 5. prosince 1761 v severočeské obci Chřibská, zemřel asi 31. října 1817 v Jižní Americe (snad v Buxacaxei u Cochabamby v Bolívii). Významný český cestovatel a botanik, jedna z nejskvělejších osobností českých botanických dějin.
Předkládám veřejnosti popis života a díla muže, jehož jméno bylo kdysi slavným v Starém i Novém Světě, jenž však postupem času upadl v zapomenutí i ve své vlasti přes to, že Královská česká společnost nauk čítala ho k svým význačným členům a celý učený svět se zájmem sledoval jeho osudy. Jest to Tadeáš Haenke, přírodovědec český, jenž z chudého studenta odkudsi ze severních Čech vyšinul se až na slavného botanika, neohroženého cestovatele a váženého občana a hodnostáře španělského v jihoamerických provinciích – těmito ohromujícími slovy začíná svou knihu o životních osudech Tadeáše Haenkeho knihovník a prozaik František Khol (Tadeáš Haenke, jeho život, dílo a listy ze zámořských krajin. Praha 1911).
Dobře vyprávět o Haenkeho životních osudech může jedině zdatný romanopisec. Všechny ostatní snahy podat informace o jeho existenci mohou připadat pouze jako kvapné skládání neuvěřitelných faktů do obrovské pyramidy. Patří bezesporu mezi naše nejúžasnější a nejskvělejší dobrodruhy – naše země je na opravdové dobrodruhy Haenkeho velikosti bohužel velice chudá.
Byl to od dětství nejspíše hoch velmi bystrý. Vyrůstal u svého strýce faráře Eschlera v obci Robeč u Úštěka (německy název obce je Robitsch, do části literatury se tak tedy dostalo české jméno Robice), od něj se brzy naučil latinu a získal také dobré hudební vzdělání, díky kterému byl později přijat za zpěváka v jezuitském semináři u sv. Václava v Praze. Pak studoval v Praze filozofii, v roce 1782 získal z filozofie doktorát, následně studoval medicínu, začal se zajímat i o botaniku. Studoval velmi usilovně, podnikal i botanické cesty v okolí Prahy, Berouna, Rakovníka. Značnou slávu mu v roce 1784 vydobyly vzduchoplavecké pokusy, postavil tehdy vlastní balon. V roce 1786 podnikl s Učenou společností výpravu do Krkonoš, kde nasbíral materiál ke své práci Blumenkalender für Böhmen (1787), jejich cesta byla potom popsána i ve spisu Beobachtungen auf Reisen nach dem Riesengebirge (1791).
V září 1786 odešel do Vídně, snažil se zde dokončit studium medicíny, nezapomínal ale ani na botaniku – vypravil se na cestu za bratrem do uherské Šoproně, v roce 1788 cestoval i do Alp. Své poznatky z cest shrnul v práci Observationes botanicae in Bohemia, Austria, Styria, Carinthia, Tyroli, Hungaria facta, kterou otiskl jeho učitel botaniky Nikolaus J. von Jacquin. A byl to asi právě Jacquin, který zažehl v Haenkem touhu navštívit daleké země – s oblibou mu vyprávěl o zážitcích na své cestě do Ameriky, při které opatřoval rostliny pro vídeňský Schönbrunn. Další Haenkův osud byl tedy zpečetěn.
Španělský král Carlos IV. se rozhodl vypravit k americkým břehům velkou výzkumnou expedici, do čela této výpravy se postavil kapitán Alejandro Malaspina. A právě na přímluvu Jacquinovu byl Haenke doporučen jako botanik na tuto Malaspinovu cestu (1789–1794). O povolení k cestě musel tehdy žádat samotného císaře rakouského Josefa II., což si vyžádalo dokonce osobní audienci, nakonec ale císař souhlasil. Leč do španělského Cadizu Haenke dorazil 3 hodiny po odplutí celé výpravy. Nic neřešitelného pro Haenkeho – pln nadšení následoval tedy výpravu sám. Avšak u Rio de la Plata (přesně 23. listopadu) jeho loď ztroskotala. Své doklady a všechna doporučení si tehdy schoval pod svou noční čepici a ke břehům Ameriky jednoduše doplaval. O všechno ostatní samozřejmě přišel. A aby to nebylo málo, tak s výpravou svého chlebodárce se minul opět. Ale jak by sprostota osudu mohla Haenkeho zaskočit! Malaspina odjel k Falklandským ostrovům a měl namířeno odtud dále do Chile, takže Haenke zamířil k Pacifiku také. Úplně sám. A přes Andy. Setkali se v Santiagu v dubnu 1790 – asi jen těžko si lze představit jejich vzájemnou radost. Haenke se slavnostně připojil k výpravě! Společně pak pluli po pacifickém pobřeží až do Beringovy úžiny, přitom konali četné výpravy i do vnitrozemí, při jedné z nich Haenke zdolal i nejvyšší ekvádorskou horu Chimborazo (6310 m n. m.). Pak navštívili Filipíny a Austrálii, nakonec se vrátili zpět do Ameriky (leden 1794). Malaspina se odtud vydal na zpáteční cestu do Evropy, Haenke ale zůstal, chtěl ještě podniknout velkou cestu po Jižní Americe. Nakonec se v roce 1796 usadil na území dnešní Bolívie, ve městě Cochabamba. Do Evropy se už nikdy nevrátil – na svém statku se věnoval přírodním vědám, léčil, dokonce i kázal, zaváděl výrobu přírodního hedvábí, zakládal barvírny, zřídil zde i botanickou zahradu. A údajně si objednával i stále nové a nové noty. Jeho smrt je dosud zahalena tajemstvím – zemřel buď ve vězení, nebo ho otrávila jeho služka.
Herbáře, které obsahovaly asi 15 000 položek, nechal Haenke posílat do Evropy, po jeho smrti se část z nich dostala i do Prahy. Tato pozůstalost byla pod dohledem hraběte Kašpara ze Šternberga vědecky zpracována a nové či vzácné druhy byly publikovány v díle Reliquiae Haenkeanae, seu, Descriptiones et icones plantarum: quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke (1825–1835). Redakcí celého díla, ke kterému byli přizváni četní naši i zahraniční botanici, byl pověřen Karel Bořivoj Presl. V sedmi sešitech bylo uvedeno více než 700 nových, dosud nepopsaných druhů rostlin. Tyto herbářové položky patří mezi nejcennější kolekce botanického oddělení Národního muzea v Praze.
Jeho jméno se v botanické literatuře používá ve tvaru HAENKE, v IPNI je uveden v 74 záznamech. Patří k nim například Begonia anemonoides, Campanula pusilla, Dianthus glacialis, Gentiana frigida, Gentiana prostrata, Pinus pumilio nebo Poa badensis. Na 240 taxonů nese jeho druhové jméno, např. Alpinia haenkei C. Presl, Berberis haenkeana Presl ex Schult. f., Bromus haenkeanus (J. Presl ) Kunth, Carex haenkeana C. Presl, Ceratochloa haenkeana J. Presl, Hymenoxys haenkeana DC., Lobelia haenkeana A. DC., Loranthus haenkeanus Presl ex Schult. f., Pseudogynoxys haenkei (DC.) Cabrera, Pteris haenkeana C. Presl, Salvia haenkei Benth., Waltheria haenkeana D. Dietr. aj.