Liberecká botanická zahrada je dosti malá, rozlohou nepřesahuje dva hektary. Její sbírky však rozhodně malostí netrpí, vždyť celkově je zde shromážděno na 9 tisíc druhů rostlin, mezi nimiž jsou i mnohé vzácnosti. Zahrada byla založena v roce 1893 a pro veřejnost otevřena o dva roky později. Jedná se tedy o jednu z nejstarších botanických zahrad u nás.
Významnou atrakcí zdejší botanické zahrady jsou její velké skleníky, ve kterých jsou soustředěny rostliny subtropického a tropického pásma. První zdejší skleník byl otevřen už v roce 1930, avšak definitivní podobu dostaly až v letech 1995–2000. Rozloha skleníků je úctyhodná, dosahuje 4500 m2. Jsou rozděleny do několika samostatných expozic, které respektují fytogeografická, ale z části i obecněji zahradnická hlediska.
Najdeme zde tedy skleníkovou sbírku rostlin Austrálie, tropů Starého i Nového světa, aridních oblastí Afriky a Madagaskaru. Zvláštní postavení má pavilon s rostlinami vývojově velmi starými – tzv. pravěkými. Zde jsou vysazeny cykasy, stromové kapradiny, vranečky, jejich expozici doplňují i zkameněliny. Samostatnou skleníkovou expozici mají v Liberci také rostliny masožravé, z nichž některé byly uvedeny do kultury poprvé právě zde. Kultivace i studium masožravých rostlin mají v Liberci tradici.
Velká je i místní sbírka kaktusů a sukulentů, celkově se jedná asi o 500 taxonů kaktusů. Tato sbírka je doplněna ještě o tilandsie. Poněkud svéráznou, avšak zajímavou expozici nabízí Květnice, ve které jsou soustředěny exotické kuriozity, které byly v minulých staletích s oblibou v Evropě pěstovány. Jedná se tedy o jakýsi archaický sortiment okrasných rostlin. Součástí skleníků je i pavilon akvárií, věnovaný tropickým živočichům mořským i sladkovodním. Určitě návštěvníky zaujmou i živé vodní rostliny a mořské řasy.
Venkovní expozice se v podstatné části věnuje květeně severních Čech. Najdeme ji především v rozsáhlém alpinu, kde se střídá teplomilná květena severozápadních Čech s chladnomilnými druhy Jizerských hor a Krkonoš. Na zdejších záhonech tak skoro vedle sebe objevíme například endemit nedalekých Krkonoš jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) a bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), rostlinu výslunných a suchých strání. Rostou zde ale i skalničky přímo klasické, jistě k potěše oka mnohých návštěvníků zahrady.
Zastoupena je zde i hajní a vřesovištní flóra, kde se střídají evropské a americké druhy. Najdeme tu ale třeba i záhonek s polními plevely, na němž můžeme obdivovat dnes již velmi vzácné, či dokonce u nás vyhynulé druhy rostlin. Společně s jinými tu uvidíme třeba koukol polní, chrpu modrou nebo černýš rolní.
Rozhodně nepřehlédnutelná je i místní sbírka keřů, kterou najdeme hned u vstupu do zahrady, ale keře jsou samozřejmě vysázeny i po celé zahradě. Kde jinde než v Liberci bychom měli obdivovat pěnišníky (Liberec je údajně „nejzarododendrovanější“ město v republice), jejich kolekce je doplněna i plaménky (Clematis), zimolezy (Lonicera), pivoňkami (Paeonia) a rozhodně nemůžeme opomenout ani zdejší růže, kterých tu najdeme celé záhony.
V nejodlehlejší části zahrady za skleníky byla vybudována sbírka rostlin vodních a mokřadních. V několika samostatných menších bazénech – přímo na dosah ruky, ba rovnou na dotek – se tu setkáme s květenou evropskou i americkou. Jistě se zde mohou návštěvníci velmi dobře seznámit s hlavními druhy vlhkomilných a vodních rostlin, které jsou vhodné pro výsadbu i do privátních zahradních jezírek.
V roce 2003 bylo v botanické zahradě rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR zřízeno záchranné centrum CITES. Po roce 2000 uspořádala zahrada několik samostatných expedicí do tropů Latinské Ameriky.
Otevřeno je každý den, zavírací den není zaveden. Během letního času je zahrada otevřena od 8.00 do 18.00 hodin, v čase zimním od 8.00 do 16.00 hodin.
Fotografováno dne 25. 6. 2009.