Vesničku Dobřenice najdete ve východních Čechách, pouhých 15 km jihozápadně od Hradce Králové – stačí se jen od sjezdu z hradecké dálnice skutálet o kousek níže do polabské roviny. V samotné vsi naprosto nic nenaznačuje, že by vás snad právě na tomto místě mohlo čekat nějaké výraznější zahradní překvapení. Jenže jak hrubě šalebné může být podobné spoléhání na vlastní první dojem a chabou znalost historie! Musíte jen otevřít branku hlídanou po stranách dvěma hrdými lvy a rozevře se před vámi zcela nečekaný svět.
Dobřenice
Osídlení tohoto místa je prastaré – od pradávna zde stávalo hradiště. Avšak první písemná zmínka o obci pochází až z roku 1339, kdy se stal majitelem tohoto panství Zdeněk Bohůněk z Dobřenic. Příslušníci tohoto rodu jsou s historií Dobřenic spojeni až do 19. století, kromě rodinných statků drželi rovněž Potštejn a Chotěboř. Na místě bývalé tvrze byl Dobřenskými z Dobřenic v roce 1693 vybudován zámek, který v roce 1740 dostal novou barokní podobu, v jeho těsném sousedství byl ve stejné době postaven také kostel svatého Klimenta.
Dobřenice
Na mapách stabilního katastru Čech (1824–43) je zámek z obou stran obklopen hospodářskými staveními, za severozápadním křídlem statku je dokonce patrná pravidelná zahrada, na kterou ještě navazuje volnější parková úprava. Vzhledem k tomu, že tato část zahrady nepřiléhá přímo k zámku, mohlo se snad jednat o užitkovou zahradu a menší sad. Dole za zámkem – až pod svahem s několika rybníky – stávala myslivna, jihozápadně od ní ležel ještě další velký rybník.
Dobřenice
Leč rok 1860 přinesl panství zkázu – zámek tehdy vyhořel. V roce 1862 koupil nešťastné panství průmyslník, poslanec Říšské rady a zemského sněmu Karl Weinrich, který ruinu v letech 1865–68 renovoval – zámek si nově oblékl kabát novoklasicistní. Nový majitel nechal postavit i malý novorenesanční lovecký zámeček u blízké Rohoznice. Osud zámecké zahrady K. Weinrich svěřil v té době již věhlasnému zahradnímu architektovi Karlu Eduardu Petzoldovi, zahradníkovi prince Wilhelma Friedricha Karla von Oranien-Nassau, tedy spolutvůrci světoznámého Mužakovského parku v Horní Lužici. Petzold upravil hospodářské budovy u zámku, jeho schopnosti se však mohly naplno rozvinout i za zámkem ve vytvoření zhruba padesátihektarového anglického parku. Při výsadbách využil mírně svažitý terén parku k vytvoření efektních průhledů, obnovil i dřívější vodní nádrže. Poněkud oddáleně ležící myslivna se stala součástí parku – v současnosti bychom ji přiřkli snad až funkci ferme ornée s popásajícím se stádem oveček na louce u venkovského domku.
Dobřenice
Krajinu dotvářely početné vodní plochy, na umělých ostrůvcích největšího rybníka kdysi dokonce stávala romantická skalnatá alpineta (Hendrych 2005). Dosud v parku najdeme i menší kapličku. Avšak zhruba o polovinu výměry park bohužel přišel v letech 1926 a 1936. V roce 1928 koupil celé panství předseda správní rady Škodových závodů Karel Loevenstein.
Dobřenice
Dendrolog Karel Hieke uváděl z dobřenického parku v roce 1984 asi 30 druhů dřevin jehličnatých a 58 druhů listnáčů. Cennější stromové výsadby byly zřejmě do Dobřenic přivezeny přímo z Petzoldova Mužakova – jednalo se údajně o některé jedle (Abies concolor, A. nordmaniana), borovici těžkou (Pinus ponderosa), některé kultivary tisu (Taxus baccata), jalovec Juniperus virginiana, duby (např. Quercus macrocarpa nebo Q. rubra), javor stříbrný (Acer saccharinum), ořešák černý (Juglans nigra), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) a další. Největší druhovou pestrost výsadeb najdeme v okolí zámku, v okrajových částech parku pak dominují především dřeviny domácí – podobné rozvržení je příznačné pro většinu Petzoldových parků. Na hrázi rybníčka pod zámkem jistě stojí za povšimnutí zhruba 300 let starý exemplář dubu letního (Quercus robur).
Dobřenice
Dobřenice
Po 2. světové válce byl zámek znárodněn, usídlil se tu státní statek, park zarůstal náletovými dřevinami, přestaly existovat zdejší vodní nádrže, zámek i statek chátral. Tento nelibý stav trval až do roku 1993, kdy byl majetek navrácen v restituci dědicům původního majitele. S potěšením můžeme konstatovat, že současní majitelé projevují o zámek, statek a samozřejmě i park velmi libý zájem – rybníky mají opět vodu, náletové dřeviny jsou odstraňovány nejen z průhledů, ale i břehů rybníků, louky jsou sečeny, novotou voní i budovy hospodářského dvora, kde teď sídlí jezdecká škola, je opravován také zámek.
Dobřenice
Zámecký park v Dobřenicích již opět patří k nejpozoruhodnějším i historicky nejcennějším anglickým parkům u nás. Je jistě zároveň velmi milé, že vstup do parku je volný, lze tu odpočívat, poznávat pravidla romantické zahradní tvorby i samotné taje matky přírody v naprostém klidu a pohodě po celé dlouhé hodiny. Skvělý zážitek!
Dobřenice
Fotografováno dne 29. 4. 2018.