Hrabě Kašpar Maria Šternberk (Kaspar Maria von Sternberg) se narodil 6. ledna 1761 v Praze, zemřel 20. prosince 1838 na zámku v Březině u Rokycan. Patřil k nejvýznamnějších přírodovědců první poloviny 19. století, jeho oborem byla zejména botanika, ale i paleontologie a geologie.
Narodil se jako třetí syn z osmi dětí, a proto byl určen pro církevní kariéru. Už v jeho 11 letech mu papež Klement XIV. rezervoval místo kanovníka ve Freisingu a později v Řezně. Měl velké nadání na jazyky (mluvil česky, německy, francouzsky, latinsky, částečně anglicky). Vystudoval v Praze filozofii (1777–79) a v Římě teologii (1779–82), na přelomu let 1782 a 1783 odjel do Řezna. Dne 28. 6. 1785 se stal kanovníkem řezenské kapituly, v roce 1788 se stal kanovníkem i ve Freisingu. V roce 1789 zemřel jeho nejstarší bratr.
Šternberk se od roku 1795 začal zajímat o přírodní vědy. Docházel na schůze řezenské Botanické společnosti a přispíval do Botanisches Taschenbuch, který vydávala. Od roku 1800 byl řádným členem Společnosti. Botaniku studoval soukromě u C. J. Duvala a při svých cestách po Evropě se seznámil s mnoha přírodovědci, s Alexandrem von Humboltdem, s francouzskými botaniky i paleontology (G. Cuvier). Po neúspěšných diplomatických jednáních (za války Napoleona s Rakouskem) se vzdal církevních funkcí. Řídil vědecké ústavy v Řezně a založil botanickou zahradu, která byla zničena během války již v roce 1809. Studoval lomikameny a po cestách do bavorských Alp napsal Revisio saxifragarum iconibus illustrata (ilustrace Jacob Sturm). Když zemřel bratr Jáchym, zdědil po něm panství Radnice v západních Čechách. Jako poslední mužský potomek se musel postarat o rodový majetek, proto se vrátil do Čech. U sídla správy panství – zámku Březina (u Rokycan) založil botanickou nebo spíš dendrologickou zahradu. Současně v nově otevřených uhelných dolech sbíral zkameněliny rostlin. Poblíž města Radnice v opuštěném černouhelném lomu je významná paleontologická lokalita (Ovčín u Radnic).
V roce 1817 vyšel jeho spis o dějinách botaniky v Čechách Abhandlung über die Pflanzenkunde in Böhmen. V roce 1818 byl zvolen předsedou Společnosti pro založení Českého vlasteneckého musea (pozdějšího Národního muzea), muzeum nejdříve sídlilo ve Šternberském paláci na Hradčanech. Muzeu odkázal svou knihovnu i rozsáhlou paleontologickou sbírku, věnoval i peníze na jeho provoz. Postaral se také o uspořádání herbáře T. Haenkeho, ve kterém byly rostliny z Latinské Ameriky.
Finančně se od roku 1825 podílel na podnikání Pražské železniční společnosti, ta v roce 1827 získala koncesi pro stavbu Lánské koněspřežky. Trasa z Prahy Dejvic přes Kladno a Stochov vedla do Lán a měla pokračovat přes křivoklátské lesy a Zbečno do Plzně. Trasu koněspřežky vyměřoval J. Barrande a byly zde sbírány zkameněliny a objevena významná lokalita Skryjská jezírka. V roce 1833 se z ekonomických důvodů výstavba zastavila a v roce 1834 byl provoz na dráze zastaven.
Šternberk vydával své práce v němčině i češtině, celkem 70 prací s různými tématy (např. Pojednání o bylinářství v Čechách z roku 1819, Puchmajerův překlad) včetně hospodářských (Umrisse einer Geschichte des Bergbaus und der Berggesetzgebung des Königreichs Böhmen, 2 svazky, Praha 1836–38). V letech 1820–38 spolu s K. B. Preslem a A. Cordou zpracovali Pokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva (Versuch einer geognostisch-botanischen Dastellung der Flora der Vorwelt), který byl přeložen i do francouzštiny. Šternberk je považován za jednoho ze zakladatelů moderní paleobotaniky.
Palacký vydal v roce 1868 jeho Paměti (1909 vyšlo doplněné kritické vydání), jeho korespondence s Goethem od roku 1820 do Goethovy smrti (1832) byla také publikována.
U jím popsaných rostlin se používá standardní botanická zkratka jména STERNB. Na jeho počest byl pojmenován rod Sternbergia z čeledi Amaryllidaceae; druhové jméno např. Oxalis sternbergii. Při příležitosti 250. výročí jeho narození (tedy v roce 2011) byla vydána česká poštovní známka s jeho portrétem.
