Cruciferae Juss. – křížaté
POPIS:
Rostliny převážně bylinného vzhledu, dřevnatění – a tedy podoba keříků, keřů nebo malých stromků – je zcela výjimečné (např. v Makaronésii v rodech Crambe, Descurainia a Sinapidendron); vytrvalé, víceleté monokarpické i jednoleté, někdy i velmi krátkověké (efeméry; např. Erophila verna). V pletivech jsou přítomny typické tzv. myrozinové buňky, idioblasty obsahující enzym myrozinázu. Odění tvoří jednoduché, vidličnaté až hvězdovité nebo i žláznaté chlupy.
Listy jsou střídavé, velmi rozmanitého tvaru, od jednoduchých a celistvých (např. Arabis) až po bohatě vícenásobně zpeřené (např. Descurainia sophia) nebo složené (např. Cardamine dentata), někdy přítomna heterofylie (např. Lepidium perfoliatum). Palisty vždy chybějí.
Květy jsou zpravidla sdruženy v květenství, jen výjimečně jsou jednotlivé (např. Morisia monanthos); květenství je hroznovité, nejčastěji má charakter hroznu, méně často okolíku (např. Iberis); listeny v květenství většinou chybějí. Květy jsou oboupohlavné, cyklické, bisymetrické, stavěné podle čísla 2, resp. 4; květní obaly tvoří 2 kruhy volných kališních lístků (v každém kruhu jsou 2 lístky) a jeden kruh 4 lístků korunních, výjimečně mohou korunní lístky být redukované nebo dokonce zcela chybět (např. Lepidium ruderale), někdy okrajové korunní lístky paprskující (např. Teesdalia nudicaulis); koruny jsou nejčastěji bílé, žluté nebo růžové. Andreceum tvoří nejčastěji 6 volných tyčinek (2 + 4; obvykle 2 vnější jsou kratší); jen výjimečně je tyčinek méně (např. Lepidium ruderale má jen 2) nebo více. Parakarpní gyneceum vzniká ze 2 plodolistů srůstem jejich okrajů, zpravidla při tom vzniká druhotná přehrádka (diafragma), takže semeník je dvoupouzdrý; jen výjimečně diafragma se netvoří a semeník je jednopouzdrý (např. Menkea); placenta je parietální. Semeník je většinou přisedlý, gynofor je vyvinut zřídka (např. v rodu Erucastrum); čnělka je zpravidla krátká, blizna víceméně hlavatá, někdy dvoulaločná. Vajíček v semeníku může být různý počet (jedno až mnoho), jsou anatropní, postrádají masíčko.
Plody jsou zpravidla suché a pukavé, typu šešule nebo šešulka (šešulka má poměr délky a šířky nanejvýš 3:1), otvírají se 2 chlopněmi od báze k vrcholu. Výjimečně je plodem nažka (např. Crambe), dvounažka (např. Biscutella) nebo struk (např. Cakile). Semena postrádají endosperm, embryo je dobře diferencováno, s 2 dělohami.
Z obsahových látek jsou charakteristické glukosinoláty, které se enzymem myrozinázou štěpí na cukernou složku a štiplavou silici s atomem síry. Alkaloidy jsou vzácné. Typická je přítomnost kyseliny askorbové (vitamin C), v semenech nenasycených mastných kyselin. Většina druhů využívá C3 fotosyntézu, zřídka se vyskytuje přechodná C3–C4 fotosyntéza (Moricandia).
ROZŠÍŘENÍ:
Ve světě je známo asi 350 rodů a 3200 druhů, převážná většina roste od subtropů po temperátní až chladnou zónu (zasahují daleko na sever i na jih); v tropech jsou poměrně vzácné (kromě ruderálů hlavně v horách). Na jižní polokouli je brukvovitých podstatně méně než na polokouli severní.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aethionema
Alliaria
Alyssoides
Alyssum
Arabidopsis
Arabis
Armoracia
Aubrieta
Aurinia
Barbarea
Berteroa
Biscutella
Boechera
Boleum
Bornmuellera
Brassica
Brayopsis
Bunias
Cakile
Camelina
Capsella
Cardamine
Cardaminopsis
Cardaria
Carrichtera
Chorispora
Clypeola
Cochlearia
Coluteocarpus
Conringia
Crambe
Degenia
Dentaria
Descurainia
Diplotaxis
Dipterygium
Draba
Eremobium
Erophila
Eruca
Erucaria
Erysimum
Euclidium
Eudema
Farsetia
Fibigia
Heliophila
Hesperis
Hormathophylla
Hornungia
Hugueninia
Iberis
Isatis
Kernera
Ladakiella
Lepidium
Lobularia
Lunaria
Lutzia
Malcolmia
Maresia
Matthiola
Menonvillea
Morettia
Moricandia
Morisia
Myagrum
Nasturtium
Neslia
Noccaea
Notoceras
Odontarrhena
Orychophragmus
Parolinia
Parrya
Pegaeophyton
Peltaria
Petrocallis
Phyllolepidum
Physaria
Physorhynchus
Pritzelago
Pseudovesicaria
Raphanus
Rapistrum
Ricotia
Rorippa
Sinapidendron
Sinapis
Sisymbrium
Smelowskia
Stanleya
Subularia
Syrenia
Tchihatchewia
Teesdalia
Teesdaliopsis
Thlaspi
Vella
Zilla
EKOLOGIE:
Květy jsou většinou opylovány hmyzem, větrosnubnost je vzácná (např. Pringlea antiscorbutica). Opylovače láká častá přítomnost nektárií v květech, nejčastěji na korunních lístcích. Převažuje oboupohlavnost. Výjimečná je tvorba pacibulek (Dentaria bulbifera).
Brukvovité najdeme na velmi rozmanitých stanovištích. Mezi jednoletkami nebo dvouletkami najdeme druhy plevelné (např. Thlaspi arvense) nebo ruderální (např. Sisymbrium officinale); jsou mezi nimi druhy lesní (např. druhy rodu Dentaria), víceméně mezických lučních stanovišť (např. Cardamine pratensis) i druhy mokřadní až vodní (např. Nasturtium officinale, Rorippa amphibia a Subularia aquatica). Celá řada druhů je horských, některé mají kompaktní polštářový charakter (např. Petrocallis pyrenaica, mnohé druhy rodu Draba), ale najdeme zde i druhy stepní (např. Crambe tataria), pouštní (např. Anastatica hierochuntica) a slanomilné (např. Cakile).
PŘÍBUZNOST:
Tradiční morfologické vymezení čeledi Brassicaceae nedoznalo vlivem molekulárně biologických přístupů prakticky žádných změn. Čeleď je dnes součástí rosidové větve dvouděložných krytosemenných rostlin. Blízce příbuzná je čeleď Capparaceae, která se vyznačuje vícečetnými, často souměrnými květy a pravidelnou přítomností dobře vyvinutého gynoforu; obě čeledi se vyznačují shodnými obsahovými látkami. Capparaceae jsou dosti často dřeviny a mají těžiště v tropech. Jinou příbuznou čeledí jsou Resedaceae (rovněž s myrozinovými buňkami); poněkud vzdálenější jsou Caricaceae a Tropaeolaceae.
VYUŽITÍ:
Hospodářský význam mají především druhy rodů Brassica, Sinapis a Raphanus (zeleniny, olejniny), dále Armoracia (pochutina).
Řada druhů má okrasný význam, např. Erysimum cheiri, Aubrietia deltoidea, Iberis sempervirens, Hesperis matronalis a Lunaria annua.
Druh právě této čeledi (Arabidopsis thaliana) se stal první rostlinou s kompletně nasekvenovaným genomem.
