Dvě tváře lidské existence – bohatství a chudoba, zdraví a nemoc, život a smrt. Právě tyto protichůdné póly bytí představují dva břehy Labe ve východočeském Kuksu. Na jednom břehu stával honosný zámek, krásné lázně, domy pro lázeňské hosty, divadlo, dům filozofů s knihovnou, na tom druhém jen špitál s kostelem a hrobka. A za špitálem ještě hřbitov. Mezi oběma světy vede jediná cesta – naprosto přímá, jen chvíli z kopce, pak zase nahoru… Ideovým autorem tohoto symbolického dvojsvětí byl hrabě František Antonín Špork (1662–1738).
Na konci 17. století byly na tomto místě nalezeny minerální prameny, proto si zde hrabě Špork zřídil své letní sídlo i místo k reprezentaci. V roce 1694 založil v Kuksu lázně a roku 1697 špitál, který dal vystavět pro vojenské vysloužilce. Pozoruhodná je sama architektonická podoba tohoto místa, původní projekt vytvořil italský architekt Giovanni Battista Alliprandi (1665–1720). Hodnotná je i výzdoba sochařská, autorem většiny soch Kuksu je věhlasný barokní sochař Matyáš Bernard Braun (1684–1738).
U hostince v lázeňské části stojí dodnes sochy Davida a Goliáše, vyhořelý zámek byl v roce 1901 stržen. Od lázní vede ke špitálu rozsáhlé schodiště s vodní kaskádou. U Labe dříve bylo umístěno závodiště se 40 trpasličími sochami, dvěma obelisky a sochami Pravdy a Spravedlnosti. Na terase u kostela stojí 8 soch Blahoslavenství, andělů Blažené a Žalostné smrti a alegorie Náboženství. U špitálu najdeme unikátní alegorický soubor dvanácti soch Ctností a dvanácti soch Neřestí z let 1712–18. Za špitálem se rozprostírá poměrně rozsáhlá pravidelná zahrada, celá tato osa byla dříve zakončena ještě větrným mlýnem za špitální zahradou.
Tato špitální zahrada prošla rekonstrukcí, v současnosti je tedy nejzachovalejší zahradní částí celého areálu. Je to pravidelný zatravněný parter ohraničený stříhaným zimostrázem. Po straně se ještě nachází stará štěpnice, která je od parteru oddělena habrovým špalírem, dále také zahradní domek, za zahradou najdeme i starý hřbitov.
Také tato zahrada je vyzdobena řadou cenných plastik, zajímavá je alegorie svobodných umění od B. J. Zwengse z roku 1701, nacházejí se tu i dva obelisky, sochy Malého a Velkého křesťanského bojovníka z let 1731–32 a socha klečícího svatého Jeronýma se lvem z roku 1733 od M. B. Brauna.
V celém areálu roste asi 50 taxonů dřevin, nejzajímavější jsou šácholan přišpičatělý (Magnolia acuminata), liliovník (Liriodendron tulipifera), kaštanovník jedlý (Castanea sativa), některé formy zeravu (Thuja occidentalis) aj. Před hostincem U Zlatého slunce v lázeňské části Kuksu stojí tři památné lípy, které sem byly vysazeny v roce 1732.
Rozhodně je potřeba zmínit, že ke dvorskému životu v Kuksu patřilo také divadlo a hudba. Od roku 1717 zde hrávala činoherní společnost, v letech 1724 a 1725 viděl Kuks dokonce i italskou operu. Hudební život byl čilý na většině sídel hraběte Šporka. K nim patřila například také Lysá nad Labem. I zámecký park v Lysé je zdoben cennými plastikami.
Hrabě Špork nechal v blízkosti Kuksu vystavět i čtyři poustevny, u nichž se nacházely dokonce i pravidelné zahrady. Několik kilometrů od vlastního Kuksu, na samotných hranicích šporkovského panství, vytesal v letech 1726–33 M. B. Braun přímo do zdejších skal svůj slavný Betlém. Z celého rozsáhlého komplexu se do dnešních časů dochovalo jen torzo – kromě výjevu Kristova narození tu ještě stále můžeme obdivovat dvě sochy poustevníků, sochu Jana Křtitele a Maří Magdaleny, Jákobovu kašnu aj.
Šporkovské panství v Kuksu schraňuje významné architektonické památky českého baroka. Velmi hodnotná je samozřejmě také zdejší unikátní sochařská výzdoba. Kuks však zároveň svou koncepcí již předjímá nadcházející epochu krajinářských zahrad romantických. Stavitelská činnost hraběte Šporka se výrazně vepsala do celkové podoby zdejší krajiny. Z původní koncepce se sice do současnosti dochovalo jen torzo, avšak přesto musíme Kuks zařadit mezi nejpřednější památky barokních Čech.
Fotografováno ve dnech 18. 6. 2009 a 29. 4. 2018.